Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Názory

HUDEMA: Zbožštělý průmysl. Česko si jen pomalu uvědomuje, co je důležité

Škoda Auto obnovila výrobu. Zavřená byla kvůli pandemii od 18. března. foto:  Petr Topič, MAFRA

PRAHA - Jeden z nesmrtelných esejů francouzského ekonoma 19. století Frédérica Bastiata, který se pokoušel lidem vyložit základy ekonomie, nese název Co je a co není vidět. Bastiat v něm mimo jiné upozorňuje na to, že je třeba o věcech více přemýšlet a nedat jen na první dojem, který může být mylný, a že je lepší snažit se o větší zisk v budoucnu i za cenu problémů v současnosti. V Česku jsme si ale tohle více než 150 let staré poučení rozhodně nevzali k srdci.
  16:00

Dobře je to vidět na úvahách o průmyslu. Část politiků v průběhu pandemie tvrdila, že naši republiku živí velké průmyslové podniky a že bez nich nelze přežít. Podařilo se jim o tom přesvědčit i vládu. 

Ve skutečnosti zažíváme pandemii, která naštěstí drtivou většinu obyvatel neohrožuje, říká bývalý guvernér ČNB

Jak ale říká v rozhovoru pro Lidovky.cz bývalý šéf centrální banky Miroslav Singer, hotely, restaurace a kavárny jsou pro ekonomiku Česka stejně významné jako ikonická mladoboleslavská Škodovka vyrábějící stejnojmenná auta. Služby, nikoliv průmysl, jsou totiž hlavním tahounem naší ekonomiky.

Služby, kam patří kromě hospod třeba ještě bazény a posilovny, tvořily před pandemií 60 procent českého HDP, tedy více než průmysl. Přesto v průběhu „horké fáze“ pandemie byly uzavřeny právě tyto služby, a nikoliv průmysl. Malé provozovny služeb totiž nejsou tak vidět jako velké továrny, i když svojí celkovou silou v ekonomice průmyslové giganty předčí. 

Odmítnutí uzavření průmyslu navíc patrně prodloužilo uzávěry ekonomiky, které se protáhly na dlouhé měsíce, a zvýšilo počty zemřelých na covid, jichž je teď po částečném započítání nadměrné úmrtnosti zhruba 40 tisíc. Přitom kdybychom bývali uzavřeli i průmysl a omezili třeba vycházení, mohli bychom možná skončit jen s pártýdenní uzávěrou, byť možná opakovanou každého čtvrt roku, a zároveň s mnohem zdravější ekonomikou. 

Mýtus o extrémní důležitosti průmyslu a nutnosti neustálé nepřerušované práce a produkce ale ovládl náš stát. Ke škodě nás všech. Neviděli jsme nebo jsme nechtěli vidět to, co je extrémně důležité a zároveň není zcela jasné na první pohled. Zvolili jsem raději okamžitou „záchranu“ průmyslu a přivodili si masochisticky mnohem větší dlouhodobé škody. 

Doufejme aspoň, že se z toho poučíme a využijeme tyto krvavě získané zkušenosti v průběhu postpandemické obnovy, až se bude rozhodovat o nasměrování státních dotací a dalších podpor.

Autor: