Tvrdý brexit by podle ekonoma ČNB Holuba mohl výrazně zpomalit růst ekonomiky |
Příčina současného stavu je zřejmá: zatímco výdaje státního rozpočtu rostou dvoucifernými tempy, na příjmové straně to naopak drhne. Daň z přidané hodnoty, která je považovaná za základ daňové soustavy, dodala do státního rozpočtu jen 45 miliard korun, o dvě miliardy méně než loni stejnou dobou. Inkaso DPH tak meziročně kleslo o 4,4 procenta, což komplikuje plány ministerstva financí. To naopak počítá s tím, že za celý rok na DPH vybere meziročně o 6,8 procenta víc. Nejenže tedy můžeme zapomenout na to, že by státní kasa, tak jako loni, vykázala přebytek. Zdá se, že budeme rádi, když schodek nakonec nebude horší než naplánovaných 40 miliard. Zároveň se ukazuje, že slibované miliardy, které měly státu na DPH přitéci díky elektronické evidenci tržeb, kontrolním hlášením a boji s karuselovými podvody, nějak pořád nejsou vidět.
Před vládou je situace, kterou zatím nepoznala. Z hlediska příjmů na tom byl stát v posledních letech výborně: třeba v loňském roce příjmy vzrostly o 10,2 procenta, což bylo lepší než rozpočtové plány. Vláda se tím sice ráda chlubila, zásluhy na tom ale měla pramalé. Peníze do státní kasy přitékaly především díky tomu, že se ekonomika ocitla na vrcholu hospodářského cyklu, kdy výrazně rostou mzdy i spotřební výdaje.
Že takový vývoj nebude trvat věčně, vidíme již dnes. Ekonomický cyklus má vrchol za sebou, od roku 2017, kdy HDP rostlo přes čtyři procenta, ekonomika zpomaluje a dle predikcí dále zpomalovat bude. Je zřejmé, že růst příjmů rozpočtu v nejbližších letech nebude dosahovat dvouciferných čísel, podle odhadů ekonomů se bude spíše pohybovat někde okolo tří až čtyř procent.
Vláda, která se dosud vezla na vlně ekonomické konjunktury, se bude muset uskromnit. Na hubená léta ale zatím není připravena. Každý správný podnikatel ví, že v příznivých dobách je dobré šetřit na doby horší, investovat do rozvoje a nadbytek zbytečně neprojídat. Současná vládní garnitura to ale dělá přesně obráceně. V časech hojnosti plnými hrstmi rozhazuje (příkladem je letošní rozdavačný rozpočet), zvyšují se důchody a platy nebo se vyhazují miliardy za zlevněné jízdné. Mandatorní výdaje, tedy ty, které musí vláda ze zákona povinně zaplatit (třeba zmíněné důchody a platy státních zaměstnanců) v absolutních číslech již několik let po sobě výrazně rostou a v dobách zlých budou představovat pro rozpočet obrovskou zátěž. Investice naopak pokulhávají. Vláda se sice chlubila, že i s penězi z EU dosáhnou letos investice hodnoty 122 miliard – nejvíce od roku 2015. Jenže i to je pořád málo, vždyť v krizovém roce 2011 šlo na investice 130 miliard.
Vláda se výpadek příjmů z daní a odvodů bude snažit vyrovnat mnohamiliardovými škrty ve stylu ušetři, kde to bude nejsnazší. Jde bohužel o klasickou procyklickou politiku, která negativní dopady hospodářského zpomalení ještě zvýrazní. Vládní garnitura si zkrátka v poslední době počínala jako cyklista, který z kopce zuřivě šlape a teď, když cesta vede vzhůru, začne mačkat brzdu. Taková jízda jednoho pěkně unaví a nijak daleko nedostane.
