Do konce roku vydá paměti, které – soudě podle několika publikovaných ukázek – snesou základní požadavky daného žánru. Nevíme ještě, jak moc si bude lichotit, je ale třeba Štrougalův text přivítat jako důležitý příspěvek do tradice, jež by se mohla jmenovat třeba Mocní skládají účty.
Klíčoví politici jako osoby vykonávající veřejnou službu za veřejné peníze by každopádně měli nějaké svědectví podat – ať už v memoárech, nebo skrze historiky, jimž otevřou svoje archivy a paměť. Tu tradici je ovšem třeba teprve založit a neformálně vynucovat. Štrougalův přímý nástupce Ladislav Adamec zemřel a neřekl nic. Ostatní v premiérské řadě jsou buď stále v politice, kde ke vzpomínání není ten správný klid, nebo se do ní chtějí vrátit (Miloš Zeman). Málo zájmu o politiku a hodně času mají jen Marián Čalfa a Josef Tošovský – oba se však chovají jako arogantní expolitické sfingy.
Štrougal se možná rozepsal kvůli penězům. Společensky je to daleko užitečnější způsob zpeněžování pobytu na vrcholu než se ztratit v exkluzivní advokátní kanceláři, nebo dokonce do bankovní instituce ve Švýcarsku.
- 19. října 2009 8:51
