On lže

Příspěvek snad ani nestojí za reakci. Jen chci podotknout, že všeobecná branná povinnost byla zevedena pro mužské obyvatelstvo již v 80. letech 18. století Josefem II. (mohli sloužit i židé). Na počátku 19. stol. byla omezena na max 14 let (později na osm). Od 1. ledna 1868 byla uplatněna všeobecná branná povinnost téměř bez výjimek a první branci nastoupili na přelomu března a dubna toho roku, nikoliv v roce 1858, jak tvrdí tento nepochybně ve věci erudovaný autor. Protože se opakuje a podobné nesmysly předal již jako podklady pro ministra Khünla, nezbývá mi, než se podivit, kde LN tohoto odborníka nabraly. Ale takových je tam údajně plno...

"chlapsky vzorec"

me prijde tento clanek ponekud sovinisticky, nebot opravdu nevim, jestli dnes existuje neco jako muzsky ("chlapsky") vzorec chovani, resp. jestli ho spolecnost v dnesni dobe vyzaduje, rekl bych, gender vedkyne by to nazvaly neco jako stereotyp, mozna bysme se meli zamyslet, jestli to vsechno nesouvisi se zmenou postaveni zeny ve spolecnost, stejne tak bysme mohli rict, ze by tzv. zkousku muznosti potrebovaly zeny, definovat muze ("chlapa") ako nejaky psychofyzicky souhrn vlastnosti mi prijde dne ponekud diskriminacni a sovinisticke

Re: "chlapsky vzorec"

nejsi teplej?

Chceš snad říci,že ženské myšlení je stejné jako u chlapa? Kolik Ti je? Jinak vojnu nyní zastupují tv programy typu Vypatlaní (Vyvolení) a tak je to lepší než naše 2 ztracené roky..a nemusím se na to dívat..!!!

Lituji autora toho článku

Opravdu lituji autora toho článku. Snad každý ví, že s věkem se názory mění, ale jakýkoliv pokus zastávat se tohoto je velice hloupý (a ten pán to ví, jen trochu zapoměl). Druhá stránka věci také je, že pán, který byl na vojně zdá se neví jak jí jako otec svému synovi zastoupit. Pochopil jsem to tak, že místo toho nedělá nic (resp. reptá o staré zlaté vojně). Přeji Vám u syna více autority, ale vězte, že takto si ji nikdy nezískáte. A možná bude pes zakopaný právě tam, že?

Re: Lituji autora toho článku

spravne :)

Vojna (za ČSR, ČSSR nebo povinná kdekoliv): Děkiji nechci, plus: Proč se od ní opouští

Jako "absolovent" jsem měl jen, oficialně, 365 dní vojenské služby. Ze začátku jsem nebyl nadšený, že to bylo na Šumavě, když bráchové měli "pohodovku" mnohem blíže Prahy. Ale dopadlo to perfektně, z toho roku jsem byl mimo posádku mimo město přes 120 dní. Pochopitelně většinou načerno tak jak jsem si psal opušťáky do všech 3 vycházkových knížek, které podle oficiálné frekvence opušťáku pochopitelně mé každotýdenní "opoštáky" domů nestačily pokrýt. A když jsme byli zbylé dny "na divizi", byla to pohoda. Zašívalo se také. Jedem náčelník oddělení nevěděl o druhém, resp. zda pro něj něco doopravdy děláme. Hospody, spaní ve skladu. Sušení hub nasbíraných ve vojenském prostoru. To nám třeba překazilo to, že velitel západního okruhu si vybral právě naši divizi na návštěvu, tak jsme holt museli nedosušené houby sbalit. Měli jsme rádi poplachy, "základáci" vyjeli do voj. prostoru a my ... jsme zase rychle naběhli k silnici stopovat na Prahu. "Sloužil" jsem počátkem 70. let, pár dní byla "zvýšená pohotovost" kvůli nástupu Pinocheta, ale jinak to bylo, nebo i překonávalo černé barony. Paradoxy byly někdy takové, že jsme místo na výjezd s poplachem do prostoru zůstali načerno ve městě, rozhodli se, že je zase lepší oběd na divizi a zrovna knihovna nad jídelnou chytla plamenem. Nic velkéjho to nebylo, pomáhali jsme s pár kýbly vody. Velitel divize, nějaký generál, nám za to před nastoupenou jednotkou dal pochvalu a hlavně každému 200 Kčs ... které jsme hbitě propili v místním hotelu. To, že jsme zase měli být jinde, ani ne v dané jídelně, ale na cvičáku, nikomu nedošlo. Co jsem se naučil? Nebrat zákazy a nařízení, i pod hrozbou vojenského prokurátora, veškerý ten "befel", vážně. Nacházet si cesty a cestičky kolem. Jinak to byla sociologická studie mezi populaci záklaďáku, se kterými se člověk jako VŠ normálně blíže neseznámí. Pak poznání praporčíků a vyšších důstojníků - tak či onak "paka", lidé s obyčejnými potřebami. (dokončení níže)

dokončení

Záklaďáci, které jsem měl pod velením byli super. Jejich rodiče nevěřili tomu, že po roce nebo víc vojny najednou (ode mne) dostávají tolik opušťáků. Podrželi a "kryli mě", když jsem já potřeboval.

To také byla škola do praktického života. Takže svůj rok minus 120 dní zcela mimo posádku za (uplnou) ztrátu nepovažuji. Ale po vzoru USA (kdy zjistili, že branná povinnost vede k mnoha protestům, když synové umírali ve Vietnamu) "profesionalizace" armád vyhovuje hlavně vládnoucím třídám: Vojáci se dají nasadit kamkoliv, stále častěji mimo území země a veřejný odpor je proto minimální (pravdou je, že technicky je lepší žoldák, pardon, profesionál, než špatně vycvišený a po domově šilhající záklaďák).

zpacifikujte si feministky joudove

zadna statni instituce krome rodiny vam dite nevychova! pravda ve spolecnosti s 50-60% rozvodovosti, kde je dite sverovano v 99% pripadu do pece matkam (zbytek jde na vrub budoucim otcimum, myslite si ze bude mit stejny zajem na vychove jako milujici biologicky otec?!) je jasne ze z chlapcu vyrostou uplakani neurotici, potazmo agresivni kriminalnici, v kazdem pripade nestastne trosky. a s divkama to nebude o mnoho lepsi. muzsky vzor je v rodine nezastupitelny, podivejte se do statistik a podivejte se kdo k tomuto zvrhlemu chovani nabada!!!

coze?

Doma ho nedokazi vychovat a nejaky cur@k se zelenym mozeckem jim pomuze?

Vojna

Vojna byla jediná situace v životě, č..ák honil člověka.

ale

to je uplna hovadina

zapada slniecko

zapada slniecko za T. horu - jeden den v pr//de//li chvala panu bohu .

jeden den v prd//e//li , na druhy cakame snad se ta civile snad se ta dockame...

Plíhal

Celej svět je náhle beznadějně šedý 

bloudím ulicemi zoufalý a bledý, 

všude vidím mládež odvedenou, veselou a bodrou, 

a jenom mně dali knížku modrou.