Amatérsky, v tom nejlepším slova smyslu, se tváří třeba jejich zápisy z kontaktů s lobbisty a politiky na webovém fóru, kde se píše o kdejakém kafi s aktivistou třeba za legalizaci marihuany nebo o tom, že někoho svezl oponent z televizní debaty autem na nádraží. Když ale dojde na setkání s prezidentem republiky, zápis najednou chybí, prý proto, že vše řekla stručná tisková zpráva. Zručně napsaná zkušeným profesionálním PR a marketingovým týmem, který ostatně stál i za jejich úspěšnou plavbou do sněmovny. To samé se opakuje i u důležitého jednání s vedením hnutí ANO a vnucuje se otázka, jestli onen sympatický amatérismus není na pořadu dne, jen když se hodí. Hlavně na omlouvání chyb.
Amatérům se přece odpustí chaotičnost a nedostatek štábní kultury, jako v případě zmateného svolávání kulatého stolu opozičních stran. Amatérům se prominou rychlé změny názorů, jako v případě čtvrtečního podpoření/nepodpoření kandidatury Babišova poslance Vondráčka do čela sněmovny. U amatérů se přejde, že nejsou schopní vysvětlit, proč se přidali k evropskému neomarxistickému hnutí. V případě osm let staré strany, která tři roky sedí na zastupitelstvu Prahy i tří dalších krajů, deklaruje čtyři senátory a teď i 22 poslanců, to ovšem začíná vypadat jako výmluva před voliči.
Hlavní problém Pirátů je nedostatek jakékoliv sebereflexe. Vše, co dělají, dělají prý jen s ryzím nadšením, a kdykoliv se něco nepovede, je na vině ten milý amatérismus. Neříkají omlouváme se, udělali jsme chybu. Veškerou kritiku označují za diskreditační kampaň a odráží ji až s arogancí. V tom už jsou věru profesionální politici. Snad se rychle doučí i tu pozitivní část práce za peníze daňových poplatníků.
