Program raket Sojuz zažil účinný – neboť neplánovaný – zátěžový test. A obstál. Posádka havarijní situaci dvě minuty po startu přežila, záchranný systém fungoval a modul se dvěma muži hladce přistál ve stepi. Ačkoliv to byli Rus a Američan, takže ve vyhrocené situaci by leckdo očekával problém s domluvou, žádný nenastal. A i když taková havárie na kreditu jistě nepřidá, je třeba dodat následující.
Hlavní zprávou není to, že nastala havarijní situace, ale to, že se ji podařilo hladce zvládnout. Úspěch – v kosmonautice i jiných oborech – se nemůže opírat o to, že se nehody podaří úplně vytěsnit, ale spíše o to, že se je lidé naučí zvládat. V tomto smyslu má ruská kosmonautika docela dobrou bilanci.
Loď Sojuz po startu k ISS kvůli havárii rakety nouzově přistála. Posádka zažila velké přetížení |
Poslední tragickou havárii zaznamenala v roce 1971 při přistání Sojuzu 11 (jeden ventil vyvolal dehermetizaci kabiny). Od té doby všechny havarijní situace zvládla bez obětí. Naproti tomu NASA zaznamenala tragické havárie raketoplánů v letech 1986 a 2003. Kdyby se chtěla pochlubit největším úspěchem, svým způsobem jím není první přistání člověka na Měsíci v červenci 1969, ale záchrana havarovaného Apolla 13 při cestě na Měsíc v dubnu 1970. Právě tehdy, kdy vše už působilo beznadějně a vypadalo na tragédii, se plně projevily nasazení, vynalézavost a improvizace týmu NASA. Zachránit loď v napohled bezvýchodné situaci, to je skutečný úspěch.
Rakety i lodě Sojuz vypadají už poněkud zastarale. Jejich konstrukce vychází z 60. let, z éry našich tramvají T3. Ale statisticky vzato jsou spolehlivé jako ony. Z asi tisícovky startů (pilotovaných i nepilotovaných, ale přesná čísla se liší) zaznamenaly jen dvě tragické havárie. Není divu, že i Evropská kosmická agentura je na svém webu označuje za „nejspolehlivější prostředek vesmírné dopravy“.
