Byl jsem u toho, když Manuel Barroso v roce 2009 vyhlašoval, že je on ten pravý a je potřeba zavést tzv. ekonomickou unii. Před pěti lety Jean-Claude Juncker přišel s deseti prioritami. A šéfka nové Evropské komise Ursula von der Leyenová dostala předevčírem od většiny europoslanců zelenou na „zelený úděl“ (Green Deal). Jsem už pamětníkem, a můžu tak konstatovat klasické „každá změna je k horšímu“. Tento týden si tak prohlížíme fotografie nově schválené Komise. Doporučoval bych ale větší pozornost věnovat novému plánu Angely Merkelové a Emmanuela Macrona.
MACHALICKÁ: Šéf činohry píše divačce. Špinar se chová jako pubertální spratek |
Německo společně s Francií připravily takzvaný „non-paper“, který teď cirkuluje v Bruselu. Jde o návrh na vznik Konference o budoucnosti Evropy. Nejde, jak by se podle názvu mohlo zdát, o jednodenní konferenci, kde si každý řekne své a jede se domů. Pokud dokument schválí a začne se naplňovat, vznikne oficiální platforma. Takový miniúřad, který bude fungovat dva roky a bude prý mít v čele „seniorní evropskou osobnost“. Ta se bude s malým týmem soustředit na identifikace politik, které by se měly stát prioritní. A ambice nejsou malé. Patří mezi ně změny zakládajících smluv a finanční a organizační uspořádání Unie.
Eroze vs. flexibilní spolupráce
Vzpomínáte si na návrh Evropské ústavy a Konvent o budoucnosti Evropy? Tomu předsedal exprezident Francie Valéry Giscard d’Estaing. Nechám stranou organizaci a fungování, ale právě tam mezi léty 001–2003 vznikl základ pro Lisabonskou smlouvu. Ta platí od roku 2009. Otevření Lisabonské smlouvy je dnes po deseti letech klíčem pro všechny. Na jedné straně pro ty, kdo chtějí „více Evropy“, a na straně druhé pro jejich odpůrce, kteří chtějí současný stav reformovat. Nabízí se přirovnání k Pandořině skříňce. Osobně to nevidím negativně, revizi smluv potřebujeme, a pokud k tomu Česká republika přistoupí aktivně, může to být právě ta příležitost, na které můžeme v tom nejlepším slova smyslu vydělat.
Erdogan: Macron by si měl sám zjistit, zda není ve stavu mozkové smrti |
Dnes se totiž Evropská unie dobrovolně a opakovaně střílí do nohy. Bohužel se to děje jak na úrovni Komise, tak i na úrovni Evropské rady. EU používá často dvojí metr. Dvojí metr na dodržování primárního práva – vlastních zakládacích smluv. Vzpomeňme na krizi eurozóny a nedodržování Evropského stabilizačního mechanismu nebo porušení Dublinských dohod při uprchlické invazi ze strany Německa. Na druhou stranu pak Komise podává žalobu na ty státy, jež odmítají uprchlické kvóty, schválené proti jejich vůli. Na jedné straně si tak v Unii stanovujeme nesmyslné cíle a podmínky, které nás poškozují, abychom pak jiná pravidla ohýbali a porušovali. A výsledek? Vzájemně si mezi státy nedůvěřujeme, malé a střední státy jsou rezignované, nemají mnohdy vlastní strategie pro jednotlivé unijní politiky, protože vyčkávají, až co velké státy. Pravidla se ohýbají ve prospěch některých vyvolených zemí.
Zaklínadlem revize smluv musí být udržení vnitřního trhu jako základního integračního kamene. Revize smluv musí jít směrem k flexibilní integraci a intenzivnější mezivládní spolupráci. Nezbytností je i posílení národních parlamentů formou národních vet – červených karet. Jde o to, zda se Unie vydá cestou další eroze a ekonomického úpadku, anebo cestou flexibilní spolupráce a konkurenceschopnosti v globální ekonomice.
