Dříve než rozeberu analogickou souvislost mezi dvěma památnými góly božského Diega a monetární politikou centrálních bank, dovolte, abych věnoval pár vět klíčové události ve zhruba čtvrtstoletí dlouhé historii českého antimonopolního úřadu, jak se ÚOHS lidově říká. Protože jméno předsedy mělo poprvé určit výběrové řízení, ten údajný zázračný lék současné vlády na to, jak na správný post vybrat toho nejsprávnějšího a nejschopnějšího manažera.
Musím se sebekriticky přiznat, že jsem byl hloupý, když jsem v předchozích dvou článcích na toto téma naznačil, že soutěž nebyla transparentní, protože předem bylo všem, kdo nemají mezi ušima mateří kašičku, jasné, kdo zvítězí. Už si to nemyslím. Tendr totiž byl transparentní, protože od začátku se vědělo, kdo vyhraje. Co může být ještě transparentnější?
Petr Mlsna.
Pravda je, že soutěž, kam se kromě jistého vítěze zcela zbytečně přihlásilo dalších deset zoufalců, neměla grády, i nedávné běloruské volby byly nesrovnatelně napínavější, kousat nehty si můžeme při výběru předsedy ÚOHS až za šest let. Pokud nějaký tendr na tento post vůbec bude. Výběrové řízení, které vyhrál náměstek ministra vnitra Petr Mlsna (42), trefně glosovala soudkyně Tribunálu Soudního dvora Evropské unie Irena Pelikánová na Facebooku.
„Ano, nejdříve byl představen vítěz, byl přijat i prezidentem, pak bylo řízení, které překvapivě vyhrál představený vítěz. Je to humor po česku!“ Ostatně její syn Robert ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD) v roli ministra spravedlnosti za ANO v roce 2015 jako jediný hlasoval proti návrhu premiéra jmenovat do čela ÚOHS Petra Rafaje, který z funkce musel odejít s ostudou. Pelikán návrh vlády na jmenování Rafaje označil za katastrofální. Z jeho pohledu by se dalo říct, že Sobotkova vláda si tenkrát vstřelila vlastní gól.
Mysteriózní a mystický počin
Ale pojďme k Maradonovi, ať mu Pánbůh dá nebe! Deník Financial Times, přesněji jeho blog Alphaville, připomíná dva nejslavnější góly tohoto argentinského génia, které se staly analogií monetární politiky. Maradona obě branky vstřelil během jednoho zápasu na mistrovství světa v Mexiku v roce 1986 proti Anglii. První, která dostala přezdívku Boží ruka, padla poté, co útočník malého vzrůstu dostal míč za zády brankáře Petera Shiltona (71) rukou. Rozhodčí to neviděl, gól tedy byl uznán. Lord Mervyn King (72), který byl guvernérem Bank of England v letech 2003 až 2013, tento Maradonův počin přirovnal k tradičnímu „mysterióznímu a mystickému“ přístupu centrálních bank, které občas musí učinit překvapivé a pro mnohé nepochopitelné rozhodnutí proto, aby monetární politika byla účinná.
Analogii druhého gólu v síti Angličanů lord Mervyn King popsal následovně. „Maradona uběhl s míčem 60 yardů z vlastní poloviny, a než vstřelil branku, obešel pět protihráčů. Pozoruhodné přitom ve skutečnosti bylo to, že Maradona běžel prakticky po celou dobu rovně, po jedné přímce. Jak je možné takto obejít pět hráčů? Odpověď spočívá v tom, že angličtí hráči reagovali podle toho, co od útočníka očekávali. Mylně předpokládali, že Maradona bude kličkovat doleva a doprava, proto mohl Argentinec běžet přímo na branku. Monetární politika funguje podobně.
  |
Úrokové míry na finančních trzích se vyvíjejí podle toho, co by centrální banky podle všeobecného předpokladu mohly udělat. V minulých letech Bank of England a další národní banky prožívaly období, kdy i bez výrazných změn úrokových sazeb dokázaly ovlivnit vývoj ekonomiky. Cestou k cíli držely vytyčenou linii. Jak se jim to povedlo? Finanční trhy jednoduše nepočítaly s tím, že úrokové sazby zůstanou v podstatě neměnné, předpokládaly, že sazby se budou pohybovat jednou dolů, jednou nahoru. A právě tato očekávání stačila k tomu, aby se některé hospodářské procesy, jako například spotřeba domácností, stabilizovaly, přičemž úrokové sazby se hýbaly jen nepatrně.“
K výrokům lorda Mervyna Kinga je třeba dodat, že když Maradonovy góly použil pro svoji analýzu, zachoval se v duchu fair play, jelikož prohrané čtvrtfinále působilo na Anglii traumatizujícím způsobem. Zvláště ten první gól rukou.
