Gates už na to téma zažertoval, že už „pomalu přepočítává, co mu zbude“. Taktéž Jeremy Corbyn, vůdce labouristů v Británii, chce zařídit, aby miliardáři platili mnohem víc.
Ale miliardáři mají i mocné kamarády. Zastala se jich třeba studie, kterou vydala švýcarská banka UBS a o níž píšou ve Financial Times.
Banka tvrdí, že její privátní klienti (banka analyzovala 2100 svých boháčů) prokazují „chytrý přístup k riziku, soustředění se a odhodlání“.
Dokážou prý transformovat celá odvětví průmyslu, vytvářejí mnoho dobře placených míst a tlačí svět k pokroku například ve farmacii, ve výzkumu léků na malárii apod.
UBS tvrdí, že „miliardářský efekt“ umožňuje firmám kontrolovaným svými zakladateli dlouhodobé cíle, které omezují krátkodobé priority netrpělivých akcionářů. Většina z nich je obsesivně zaměřena na svůj úspěch, mají tah na branku a neustále skenují svět kvůli novým příležitostem.
Zajímavé je i to, že mezi 400 nejbohatšími světa ubývá podle magazínu Forbes těch, kteří majetek zdědili, a přibývá těch, kdo začali od nuly.
Ekonom Sherwin Rosen kdysi napsal, že návratnost pro vítěze v jakékoli kategorii je mnohem vyšší než návratnost pro druhého v pořadí. A jiný ekonom, Alfred Marshall, napsal už v roce 1890, že superbohatí mohou aplikovat svého génia mnohem šířeji.
Ti, kdo zůstávají chudí či chudší, nemají čas a prostor na dlouhodobé plánování, a pokud mohou investovat, většinou to odkládají. Opak je pravda pro miliardáře, kteří mohou své myšlenky a nápady plynule financovat a v průběhu dekád vyrovnávat nezdary a chyby. UBS tomu říká miliardářský efekt. Pak jde o insider informace. Lidé se nestávají miliardáři bez čichu pro finanční příležitost a citu pro to, učinit sérii dobrých rozhodnutí. Když dosáhnou určité úrovně a síly, jsou posíleni sítí poradců, brokerů a analytiků. Nenechávají si cash v bankách, UBS a jiní podobní se jim o peníze starají. Mají privilegovaný přístup k informacím, k investicím do privátních firem, k IPOs rychle rostoucích společností. Bohatství sice automaticky nevytváří další bohatství, ale pohybování se v elitních finančních kruzích jistě pomáhá.
Jde také o daňový efekt způsobený především tím, že většina zemí daní příjem více než kapitál. Jednak proto, že je to jednodušší, a také proto, že to má přilákat investice i povzbudit podnikání. A bohatství je také mobilní. Můžete se usídlit v Monaku nebo na Panenských ostrovech. I ti, kdo bydlí doma, mají většinou nějaké bohatství, nějaká aktiva, v daňových rájích.
A konečně jde i o to, že dnešní bohatí zkrátka žijí v mimořádně dobrých časech pro akumulaci bohatství. Globalizace, růst a relativní klid. Bohatí se zkrátka mají nejlíp, jak se kdy měli.
Inu jak se říká u nás – lepší být zdravý a bohatý než chudý a nemocný.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
