Největší výbuch politické sezony se ale odehraje hned 5. ledna – tedy den předtím, než na Tři krále skončí vánoční svátky: senátní volby v americkém státě Georgia. Půjde o souboj mimořádné důležitosti, stejně důsažný a významný jako prezidentské volby. Bude se hrát pokud ne „o vše“, pak o hodně.
Pokud Republikánská strana vyhraje oba senátory, bude s přehledem kontrolovat horní komoru amerického Kongresu. Nejenže takový Senát bude komplikovat prezidentu Joeu Bidenovi vládnutí, ale bude do značné míry sám určovat agendu.
Pokud naopak Senát ovládnou demokraté, budou mít s pomocí jednoho hlasu pro viceprezidenta zelenou prakticky ke všemu. Asertivitu a novou energii nabude po případném vítězství progresivní levicové křídlo demokratické strany. A dopady tohoto souboje pocítí celý svět i Evropa, protože se to samozřejmě týká i zahraniční politiky.
Americký Kongres je velice mocná instituce a obrovskou sílu má právě horní komora. Tři pilíře americké moci nejsou rovnocenné. Kongres může odvolat prezidenta, ale prezident nemůže odvolat jediného kongresmana nebo senátora.
MACHÁČEK: Epidemiologové-disidenti k očkování |
Američtí otcové zakladatelé nemohli předvídat, jak se zvětší federální stát, jak nabobtná exekutivní moc. Prezident byl původně zamýšlen jako takzvaný broker či moderátor, byla to funkce zamýšlená pro generála George Washingtona ve výslužbě. Politická energie a agenda měly přicházet z Kongresu. Dnes už to tolik neplatí, vzrostla poptávka po volbě lídra národa, americký Senát ale velmi silný zůstal.
Jak může případný republikánský Senát prezidentu Bidenovi zatápět? Bude mu komplikovat nominace na všechny důležité posty od ministrů po šéfy agentur, tajné služby i velvyslance. Polarizace je v USA rok od roku žhavější, takže se bude zatápět o sto šest. Řada nominantů bude odmítnuta. Hned vzniknou zvláštní vyšetřovatelé a výbory, už nyní se rýsuje kauza podivných obchodů Bidenova syna v Rusku a Číně.
Biden může podepsat Pařížskou klimatickou dohodu, ale Senát ji nebude ratifikovat a bude blokovat potřebnou legislativu. Žádná revoluční agenda od daní po zdravotnictví se v Americe neodehraje. Senát si pohlídá tvrdou politiku vůči Číně, kterou bude žádat i po Evropě, nebude chtít obnovit dohodu s Íránem a určitě neoslabí tlak na Německo, aby se vzdalo plynovodu Nord Stream 2.
Když ovládnou Senát demokraté, budou mít naopak zelenou k nastolení revoluční progresivní agendy od zelené energie přes zóny bez policie po přísnou kontrolu veřejně používaného jazyka. Internetové giganty půjdou v obavách z nuceného rozdělení v rámci antimonopolní politiky na ruku vládě a budou více cenzurovat obsah v neprospěch konzervativní agendy.
Tlak na Čínu poněkud změkne, ale třeba v Evropě můžeme čekat, že se zlepší vztahy USA hlavně se západní Evropou, která má větší pochopení pro pokrokovou agendu od zelených témat po migraci, a poněkud se zhorší vztahy USA s postkomunistickou „novou“ Evropou, která je kulturně konzervativnější a témata typu LGBTQ tolik neprožívá.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
