Pokud je totiž hlavní problém EU, že je slabý, nerozhodný a chaotický partner, dá se předpokládat, že případný brexit by urychlil integraci a ekonomickou vládu v eurozóně. Když bude eurozóna řešit svoje strukturální a institucionální nedostatky, dostaví se také vyšší ekonomický růst, nižší nezaměstnanost a vyšší celková ekonomická odolnost, což je také v americkém zájmu.
Dodejme, že takto Američané asi úplně neuvažují. Více integrovaná Evropa bez Británie je také Evropa, které Amerika méně rozumí, Evropa více ochranářská (odpor k atlantické obchodní smlouvě TTIP v Německu narůstá) a více podléhající německým ekonomickým ordoliberálním dogmatům. A rychlejší integrace eurozóny může vyřadit z urychlené integrační hry země střední a východní Evropy, bývalé komunistické země, které v eurozóně nejsou. To také není v americkém zájmu.
...
Co se brexitu (a ekonomické a obchodní výhodnosti) týče, docela jasně se minulý týden vyjádřil Martin Wolf ve Financial Times. Říká například, že nebude v zájmu EU, aby byl britský odchod bez následků, protože nikdo nechce, aby inspiroval nějaké následovníky. Proto bude EU v případném obchodním vyjednávání s Brity po jejich odchodu z EU velice ostrá a přísná.
Druhá věc je, že kdyby chtěli vlídnou tvář nastavit Britové a nabídnout EU nulový tarif, pak by podle pravidel WTO museli nabídnout podobný nulový tarif všem členským zemím WTO.
...
Gideon Rachman v úterních Financial Times vysvětluje, že nejen Barack Obama, ale i Američané vždy chtěli, aby Británie byla součástí EU. Pro Obamu není důležité, jestli má kořeny v Keni a cítí nějaký resentiment vůči Angličanům, jak tvrdí starosta Londýna a ideolog brexitu Boris Johnson. Podstatné je, že Obama je první pacifický prezident, který se narodil na Havaji a má kořeny v Indonésii. Chápe jasně důležitost Asie pro Ameriku.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
