Měřeno paritou kupní síly je britské HDP na hlavu nižší než v Německu a Francii, a dokonce nižší než ve Španělsku. V letech 2000–2015 Británie mezi velkými zeměmi předběhla pouze Itálii, která je všeobecně známá svou stagnací.
Británie má také nejvyšší příjmovou nerovnost mezi zmíněnými zeměmi. Pouze Londýn a jihovýchod Anglie je nad průměrem západní Evropy (EU15). Těžko se pak divit protestním hlasům britského venkova. Ano, ve Francii mají dělníci vyšší mzdy, ale je zde rovněž mnohem vyšší nezaměstnanost. Britští dělníci také pracují mnohem déle, než je běžné v západní Evropě.
Těžko může být na vině přemíra regulace, protože OECD říká, že v Británii je méně regulace než v jiných zemích EU. Británie by tedy už dávno měla být produktivnější a dynamičtější než její kolegové z EU, což není.
Mnoho lidí v Británii se zhlíží v trhulibém Hongkongu a Singapuru, kde je prosperita dána svobodným obchodem. Hongkong je ale příliš malý a Singapur není pluralitní demokracie. Británie musí uznat, že kořeny jejích problémů tkví jinde: v nízkých investicích, ve špatném vzdělání, v narušeném trhu s bydlením apod.
...
Anatol Kaletský se ve svém sloupku pro Project Syndicate již potřetí soustředí na možnost zvrácení brexitu (a pokaždé hledá nové argumenty).
Brexit může být detonátorem demolice celé EU. Fantazie politických extremistů se stala realistickou volbou mainstreamové politiky. Evropa musí vrátit džina dezintegrace zpět do láhve a musí se s Británií dohodnout na nějakém kompromisu. I ti, co hlasovali pro brexit, to ve stále větší míře vidí jinak.
Lze dosáhnout kompromisu ohledně migrace, pracovní migrace může zůstat zachována, pravomoc nad systémem sociálních dávek se může vrátit plně pod kontrolu národních vlád. Nakládání s migranty je drahé a EU by měla vydat zvláštní dluhopisy a ulevit v rozpočtových pravidlech Itálii a Řecku.
Polsko možná bude akceptovat omezení migrace do Británie výměnou za vyšší strukturální fondy a větší bezpečnostní spolupráci. EU tak získá nástroj, jak na Polsko tlačit ve věci „neliberální demokracie“.
Evropa musí místo stále pevnější Unie nabídnout variantu dvou soustředných kruhů: vnitřní integrované jádro eurozóny a vnější vrstvu mimo eurozónu.
Zdá se to být vyloučené, ale v revolučních dobách se někdy děje i nemožné. A nemožné lze uskutečnit za pár měsíců. Bývalý francouzský prezident a kandidát na prezidenta Nicolas Sarkozy již vyzval k nové evropské smlouvě a konventu a k opakování britského referenda.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.