Autor to čte jednoduše tak, že podle premiérky Británie odejde z EU a nebude žádné druhé referendum ani nové volby ani parlament proceduru odchodu nezvrátí. Velmi pravděpodobnou variantou je tedy „tvrdý brexit“.
Británie odejde z celní unie a jednotného trhu. Možná skončí s nějakou dohodou o svobodném obchodu, která bude pokrývat zboží a některé služby, a autor doufá, že zůstanou i nějaká relativně liberální cestovní opatření.
Ale speciální „pas“ pro britské finanční instituce pro území EU skončí a Londýn přestane být bezkonkurenčním finančním centrem pro EU. Británie i EU obnoví regulaci možnosti pracovat pro občany EU v Británii a pro Brity v EU.
Tak například japonské i jiné firmy upozorňují, že vstoupily do Británie s tím, že budou mít stabilní platformu pro celý evropský trh. Tvrdý brexit zcela změní plány těcho firem.
Pokud Británie opustí celní unii a vyjedná si pouze dohodu o svobodném obchodu, bude třeba podle pravidel původu zboží („rules of origin“) prokazovat, kde byl vyroben každý jednotlivý komponent určitého zboží. Je to standardní procedura, která má zajistit, aby nebyly obcházeny externí tarify EU. Britské firmy se ocitnou v nevýhodě a taktéž britské banky, pokud Británie opustí jednotný trh.
Proč chce tedy Británie tvrdý brexit?
Protože podle Wolfa britská vláda nechce obracet vůli voličů a výsledek hlasování, protože se cítí zavázána regulovat migraci z EU a osvobodit se z kontroly své soudní jurisdikce.
Wolf také cituje daleko podrobnější článek Nicka Clegga k téže věci.
...
Gideon Rachman se v témže listě domnívá, že přese všechno, co se v posledních dnech stalo v Sýrii, sdílejí Amerika a Rusko společný zájem na vojenské porážce IS.
Rusko-americká „spolupráce“ po ruských či syrských vládních útocích na humanitární konvoj prakticky ustala a argumenty pro její skončení jsou vážné a silné. Pokud Amerika bude za těchto okolností pokračovat ve spolupráci s Ruskem, riskuje, že bude vypadat slabá a naivní.
Přes to všechno bude dobré, aby spolupráce pokračovala, a to z několika důvodů:
1. Američané před několika dny sami omylem bombardovali syrská vládní vojska.
2. Američané a Rusové mají společný zájem v porážce Islámského státu.
3. Prudké zhoršení americko-ruských vztahů je nebezpečné, zvláště když letadla obou zemí operují v Sýrii.
4. A nakonec – syrská válka skončí pouze dvěma způsoby. Buď úplným vojenským vítězstvím jedné strany, což je nepravděpodobné, nebo nějakou mezinárodní dohodou, které musí předcházet příměří.
...
Vladimir Beršidskij se na serveru Bloombergu ovšem domnívá, že Putin asi žádné příměří v Sýrii nechce.
Američané podle autora podceňují, jaký význam Rusové dávají tomu, jak se jeví navenek, jak vypadají. Vědí a něvědí nic o jejich přefouklé hrdosti.
Ruská strana konfliktu a Asadova vládní vojska byly v poslední době vojensky úspěšnější a mají navrch. Amerika spolupracuje s menšími, rozptýlenějšími a méně úspěšnými vojenskými skupinami. Putin si myslí, že Amerika v Sýrii hraje druhé housle.
A my dodejme, že pokračující destabilizace v Sýrii může zvýšit příliv uprchlíků do Evropy, což je také v Putinově zájmu.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.