Jedním z důvodů je, že radikálům se do vládnutí vlastně tolik nechce. Nechtějí obětovat politickou čistotu a ušpinit ji kompromisy spojenými se skutečným vládnutím.
EU zažívá v tomto smyslu teprve první krize, v USA je uchopení moci někým, kdo je proti establishmentu, přímo nepravděpodobné.
MACHÁČEK: Poslední fronta německého sjednocení a my |
Zvolení nového šéfa Labour Party Jeremyho Corbyna, který se chce vrátit do dob znárodňování a jednostranného jaderného odzbrojování, povede podle všeho pouze k tomu, že konzervativci zůstanou u moci o něco déle.
Silnější decibely na obou stranách politického spektra ponechaly velmi tichou většinu ve středu. Máloco otřese koncenzem vyspělého světa, který se víceméně shoduje na rozumné měnové i rozpočtové politice.
V případě Řecka se strana premiéra Tsiprase zbavila křídla nejradikálnějších marxistů a posunula se do středu. Vlastně se jedná o vítězství mainstreamu. EU je neklidnou laboratoří 28 zemí, volby jsou tu každou chvíli, ale většinou stejně vznikne nějaká středová koalice.
MACHÁČEK: Británie si prý Corbyna může dovolit |
Rakouští Svobodní zaplatili cenu za ušpinění se mocí po roce 2000 a po roce 2002 se rozpadli na pragmatiky a opravdové věřící. Nyní se vzhledem k uprchlické krizi podle všeho dostanou zpátky k moci.
Ve střední a východní Evropě dochází kvůli migrační krizi k posunu, směrem k pravicovému populismu se posouvají všechny mainstreamové strany.
A třeba populistická Dánská lidová strana raději ovlivňuje politiku ze střídačky či za pomezní čárou, než aby se ušpinila mocí.
V EU se v posledních dekádách nedostala k moci žádná extremistická skupina. Mohlo by se to změnit v případě vítězství Marine Le Penové v prezidentských volbách. Ta v poslední době utlumila rasistickou rétoriku a soustředí se na ekonomicky slabé.
MACHÁČEK: Co vědí ekonomové o migraci? Málo |
Vede v průzkumech, což ji patrně katapultuje do druhého kola prezidentské volby v roce 2017, kde ovšem velmi pravděpodobně dopadne jako její otec a vypadne. Její přítomnost ve druhém kole voliče vyburcuje a k volbám přijdou, jen aby jí prezidentství znemožnili.
Amerika má také své politické outsidery. Byl jím svého času de facto Barack Obama, je jím realitní magnát Trump i manažerka Carly Fiorinová. Konzervativní Tea Party nebo liberální Occupy se ale nikdy nepřiblížily převzetí moci.
Síla Tea Party spočívá v tom, že omezuje schopnost republikánů dohodnout se na kompromisu.
Zajímavá analýza. Asi by to ale chtělo upřesnit, kdo přesně je outsider v politice a v establishmentu. Velkopodnikatel (Trump) nebo slavná manažerka (Fiorinová) jsou možná outsidery v politice, ale těžko v rámci establishmentu v širším slova smyslu. Stejně je diskutabilní, co lze vlastně považovat za „nesystémovou“ stranu. Pokud je systémová korupce, nemusí být ona nesystémovost na škodu.
Pak je otázka, co je to populismus. V takové České republice jsou třeba ve vztahu k uprchlíkům populisté úplně všichni.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
