Martin Wolf napsal předevčírem ve Financial Times, že Trumpův důraz na bilateralismus v obchodě je špatný. Základem globálního hospodářského růstu po druhé světové válce byl přece multilateralismus, v rámci Marshallova plánu Američané například darovali západní Evropě systém multilaterálního vypořádání obchodů (clearing), který nahradil nefunkční a zkostnatělý systém jednotlivých bilaterálních clearingů. „Můj osobní permanentní schodek se supermarketem za rohem mne příliš nevzrušuje, pokud tedy časem nepovede k úplnému vyčerpání mých osobních zdrojů,“ píše Wolf.
Zaměřovat se pouze na bilateralismus je pochopitelně vyčerpávající, limitující a nákladné. A když nakonec pracně srovnáte bilanci s jedním z mnoha desítek obchodních partnerů, vznikne vám hned schodek zase někde jinde. Vyrovnané dokonalosti by šlo dosáhnout pouze centrálním plánováním. Jenže to je utopie a nefunguje to. Pokud obchodní schodek někomu tolik vadí, lépe používat měnové, případně fiskální nástroje.
V případě Německa to ale tak jednoduché není. Ano – bylo by logické, kdyby Trumpa zajímal schodek obchodu s EU, která má jednotný trh a právo vyjednávat mezinárodní obchodní dohody. S EU pak není americký obchodní schodek zdaleka tak dramatický. Jenže je kancléřka Merkelová neformálním lídrem EU, nebo není? Jaká by byla vyjednávací síla Donalda Tuska nebo J. C. Junckera, jejichž jména si Donald Trump ostentativně nepamatuje? A co eurozóna? Ekonomický gigant, ale politický trpaslík. A víme my sami tady v EU, jestli chceme, nebo nechceme, aby za nás v Americe jednal Tusk, Juncker nebo Mogheriniová? Právě že to nevíme a nemáme v tom jasno. Takže Trump jedná s Merkelovou a nedivme se.
Silná sněhová bouře přemohla státníky. Merkelová odložila cestu za Trumpem |
Pak jde také o to, že chce-li Trump snížit celkový americký obchodní schodek, logicky jedná se zeměmi, které mají s Amerikou největší přebytek v obchodu. A Německo je po Číně a Japonsku hned třetí.
Ale to není všechno. Že Německo příliš spoří, málo investuje a málo utrácí a má to dopad na jeho přebytky, je známá věc a nevšímá si toho pouze Donald Trump, ale pravidelně (každý rok a pořád dokola) na to upozorňuje i Evropská komise. Trumpovou slabinou (typicky) je, že o ročním deficitu USA s Německem řekl, že činí 800 miliard dolarů ročně, a přitom vloni šlo o 65 miliard dolarů.
Pravdou je i to, co říká Trumpův poradce pro obchod Peter Navarro, který osočil Německo, že uměle oslabuje euro a poškozuje tím svoje partnery v eurozóně i v Americe. Je fakt, že samostatná německá měna by byla daleko tvrdší a euro bez Německa mnohem slabší. Ovšem tím, že Německo posiluje fiskální přebytek a málo investuje, tyto nerovnováhy posiluje. Takže je o čem jednat.
Byznys podle Trumpa: světu postaví obchodní bariéry, domácím sníží daně |
Oficiálně Německo odpovídá, že musí vytvářet každoroční fiskální přebytky kvůli demografickému vývoji, aby mělo peníze na budoucí penzijní závazky, nutno ovšem podotknout, že v Německu se vytváření nejrůznějších přebytků stalo otázkou morálky, či dokonce národní pýchy a identity. Dluh je podle Němců hříšný a špatný a vysvětlit jim, že něčí přebytek rovná se schodek někoho jiného, je prakticky nemožné.
Trump a lidé kolem něj nejsou zdaleka jediní, kdo o tom mluví. Německý obchodní přebytek se světem dosáhl vloni rekordu 253 miliard dolarů a přebytek běžného účtu platební bilance (širší ukazatel, který zahrnuje i vývoz německých úspor do zahraničí) činil závratných osm procent německého HDP. Jak ECB, tak MMF varovaly, že takový vývoz úspor může ve světě nafouknout bubliny. Takže – obočí nezvedá pouze Trump. Otázka je, jestli to Merkelová bude ochotna připustit a jestli si Trump při jednání zapamatuje správně čísla.
Autor je předsedou správní rady IPPS-Institut pro politiku a společnost