Zákon by se měl pracovně jmenovat „Masaryk–Havel“ a měl by zrušit lidovou volbu prezidenta, která se neosvědčila, před kterou mnozí ústavní právníci a mravní autority (Petr Pithart) varovali a která vede k tomu, že prezident, jenž chce být znovu zvolen, neustále vede předvolební kampaň.
Tomáš Němeček volí ve svém článku metodu postupného vyvracení námitek proti návratu nepřímé, parlamentní volby hlavy státu.
1. Není brzy zase měnit ústavu? Není, chybu už vidí více lidí.
2. Má se reagovat na konkrétního Zemana? Co když už příští prezident bude skvělý? Má, protože prezident-kvazimonarcha má potřebu udržovat si hladinku zájmu.
3. Není dobře, když lidé volí co nejvíc? Není. Jsou instituce, které střeží pravidla, kde přímá volba není vhodná.
4. Copak si Slováci v přímých volbách nezvolili Kisku? Bude-li prezident volen parlamentem, paradoxně to zvyšuje naději na zvolení českého Kisky, protože to rozšiřuje okruh kandidátů.
5. Nebyla poslední Klausova volba odpudivá? Byla, ale Klaus pozval za odměnu do Lán Grebeníčka, Zeman tam zve čínského prezidenta.
Vlastně s většinou argumentů Tomáše Němečka souhlasím, jenom v poslední věci to kulhá.
Václav Klaus podle mne nebyl lepším prezidentem než Miloš Zeman, byl dokonce parlamentem zvolen na dvě funkční období a dodejme ještě, že odpudivé byly obě jeho volby, nejen ta poslední. Kdyby se ten zákon pracovně jmenoval „Masaryk–Havel–Klaus“, už by to tak dobře neznělo, že.
Afinita k Rusku i Číně byla v jeho případě stejná jako u Zemana (možná s tím má něco společného ta líheň rádoby progresivních ekonomů z ČSAV), jenom byl prezidentem v geopoliticky méně vážné době: nebyla uprchlická krize, agresivní choutky Ruska nebyly tak jasné a neliberálové byli u moci buď v Polsku, nebo v Maďarsku, ale nikoli v obou zemích najednou.
Na spanilé jízdy do krajů jezdil Václav Klaus také, stačí si vzpomenout, jak na něj v Chrastavě na Liberecku vystřelili plastovou pistolkou a byl z toho hysterický stejně jako jeho nástupce Zeman kvůli jedněm velkým trenclím.
Faktem je, že veřejnoprávní televize věnovala Klausovým výletům po republice řádově méně pozornosti než těm Zemanovým. O tom, proč a co za tím je, můžeme jen spekulovat.
V západní Evropě i v USA byl Klaus oficiálně stejně nevítanou osobou jako Zeman, v den vstupu do EU kamsi zalezl, dělal vleklé obstrukce s Lisabonskou smlouvou. Stejně jako Zeman urazil amerického velvyslance apod.
Co se absurdního podkuřování Číně týče, není to záležitost jen prezidenta, ale také ČSSD a premiéra (Tvrdík je Sobotkův poradce), je v tom velký zájem Petra Kellnera a PPF, médii málo analyzovaný či úplně opomíjený. Člověka to netěší, připomeňme ale, že čínský prezident byl nedávno na „znamení osobních sympatií“ pozván i do Buckinghamského paláce, kde nejen večeřel, ale i nocoval.
Prezident Klaus rozdával milosti tunelářům a vše završil nehoráznou korupční amnestií, kterou korunoval svou oslavu mafiánského kapitalismu a vysmál se do očí všem principům právního státu a spravedlnosti.
Jsou i jiné cesty, jak omezit populistický rozlet prezidenta, který straší. Je možné více omezit a specifikovat jeho pravomoci (někteří ústavní právníci říkají, že je to možné už v tomto funkčním období), je možné stanovit, že hlavu státu máme jen na jedno funkční období (hladinka pozornosti může ochabnout).
Politicky je možné omezit prezidentovi rozpočet na spanilé jízdy, zahraniční cesty i orientální papalášské ochranky.
Politická podpora pro tyto ústavní změny se ale bude hledat asi stejně obtížně jako v případě návratu k parlamentní volbě. Mám, jak jsem řekl na začátku, pro jakékoli ústavní změny typu „lex Zeman“ pochopení. Omezení a upřesnění pravomocí prezidenta – přímo i nepřímo voleného – se mi ale zdá důležitější a účinnější. Jak jsem uvedl výše, i parlamentem volený prezident může být mnohem horší než „nic moc“.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
