Mišra v této souvislosti cituje některé starší myšlenky slavného Samuela Huntingtona, podle kterého voliče více zajímá efektivita vládnutí než jeho forma. Těžko prý vysvětlovat výdobytky liberální demokracie těm, komu se vládlo špatně, nebo měli dokonce pocit, že se nevládlo vůbec.
Huntington před padesáti lety napsal, že „nejdůležitější rozdíly mezi zeměmi nespočívají ve formě vlády, ale v její úrovni či síle (degree).“
Do té doby dominovaly americkému politologickému diskurzu modernizační teorie, jako například ta od Walta Rostowa, která se jmenovala „stupně ekonomického vývoje a nekomunistický manifest“, kdy se předpokládalo, že rozvoj a ekonomický růst nutně povedou k většímu rozvoji demokracie.
Huntington předpokládal, že široká vykořeněnost a disrupce způsobená rychlou urbanizací ve třetím světě mohou způsobit politickou nestabilitu. Ekonomický rozvoj a politická stabilita jsou dva nezávislé cíle. Pokrok v jednom nemusí souviset s pokrokem v tom druhém. Politolog Myron Weiner zase už v 60. letech spojil slabý ekonomický růst v Indii s tamější relativně stabilní demokracií.
Země jako Japonsko či Jižní Korea nebo Tchaj-wan také ukázaly, že jde o sílu (degree) vládnutí, protože politickou stabilitu i ekonomický růst zajišťovaly tradičně velice silné a přísné státy.
Huntington v době studené války mluvil relativně pozitivně o některých vojenských diktaturách a monarchiích. USA podpořily v rámci studené války se Sovětským svazem spoustu despotických režimů.
Zajímavé ovšem je, že Huntington nebyl žádný antikomunista. Podle něj dokonce „komunistické státy sice neposkytují svobodu, ale autoritu a vytvářejí vlády, které vládnou“. Podle Mišry si mají Huntingtona připomenout všichni jednoznační věrozvěsti kapitalismu a demokracie. Tyto báječné věci prý přinášejí jak ovoce, tak bolest.
Je to zajímavá úvaha, ale přesně nevím, co chtěl autor říci, krom toho, že silní lídři byli, jsou a budou. Komunistické vlády mohou vládnout, ale vládnou většinou tak špatně, že si kvůli mizerným ekonomickým výsledkům dříve nebo později přivodí vlastní konec. Autoritář může být nějakou dobu efektivní, ale nedemokratický režim dříve nebo později nahlodá pokušení korupce (Singapur je čestnou výjimkou), protože je oslabena kontrola moci. Aby mohl fungovat kapitalismus, musí zase existovat svobodná výměna ekonomických informací. Tu ale zase dlouhodobě nezvládne a nevydrží tolerovat autoritář.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
