Znovu se o tom silně spekulovalo po volbách. Nyní se toto téma dostalo zpátky na špičku politické agendy, když rebelové z CDU/CSU sesadili jejího nejbližšího spojence Volkera Kaudera z pozice vlivného předsedy poslaneckého klubu.
Revolta v Bundestagu značně poškodila autoritu kancléřky a není pochyb o tom, jak je hlava německé vlády vnímána: jako někdo, kdo je za politickým vrcholem. Ale jakkoli je pád Volkera Kaudera vážný, není podle Munchaua vůbec zřejmé, kdy kancléřka odejde. Nelze vyloučit, že bude mít zájem o nějakou vrcholnou pozici v EU, která se uvolní příští rok. Její mateřská CDU však nebude její odchod urychlovat nebo na něj příliš tlačit.
Mnohem důležitější než kancléřčina budoucnost je fakt, že velké koalice posilují politické extrémy. Bylo to předvídatelné a děje se to.
Nikde to není tak zřejmé jako v Bavorsku, kde se budou 14. října konat volby. Podpora CSU i SPD tam klesá, výrazně posílí Zelení a Alternativa pro Německo (AfD). AfD do žádné koalice nevstoupí, ale její vliv na německou politiku poroste. Na základě proporcionálního systému stačí 20 procent podpory pro AfD, a ostatním se nesmírně ztěžuje podpora koalic.
Po minulých volbách do Bundestagu byly možné už jen dvě koalice: FDP, Zelení a CDU/CSU – a současná velká koalice CDU/CSU a SPD.
Zatímco se možná nabízejí nějací kandidáti na převzetí předsednické funkce v CDU/CSU, nemá nikdo plán na zrušení prokletí centristické politiky v Německu. CDU/CSU přišla o výrazně pravicové voliče s tím, jak otevřela hranice. SPD přišla o výrazně levicové voliče poté, co v roce 2005 prosadila reformy trhu práce.
Jediné lepidlo, které drží pohromadě současnou velkou koalici, je strach ze změny. Noví političtí lídři, kteří by měli odvahu formovat politické většiny nějak jinak, se ještě neobjevili. Německá politika má averzi vůči riziku, je ustrašená a nudná. Jedním z důvodů, proč AfD rozkvétá, je to, že pro ni výše zmíněné neplatí.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
