Nicméně se zajímavě rozohní uprostřed článku. Syriza podle něj nepřišla s důvěryhodnými reformami, které by mohly vyřešit mnohočetné problémy řecké ekonomiky a společnosti. Vláda činila pouze populistická gesta. Je to zkrátka zoufalá vláda, kterou vyrobila zoufalá doba.
Více se ale Wolf zlobí na eurozónu, která podle něj nese podstatnou část viny. Soudě podle rétoriky Německa by prý člověk nikdy neodhadl, že Německo bylo sériový bankrotář dvacátého století.
Podle něj neexistuje ve světě demokracie, která by politicky přežila tak hlubokou ekonomickou depresi netknutá. Když naposledy prožívalo Německo srovnatelnou ekonomickou depresi jako Řecko, dostal se k moci Hitler.
Ano, Syriza je plodem infantilní a nezodpovědné řecké politiky, ale je také důsledkem chyb spáchaných věřiteli od roku 2010. Především je chybou, že se trvalo na vykoupení nezodpovědných privátních věřitelů Řecka na úkor řeckých občanů.
Poznámka autora Monitoru JM k sériovému bankrotářství Německa: Když se mluví o tom, že Řecko zbankrotovalo za posledních dvě stě let čtyřikrát (konkrétně to říká třeba ministr financí Andrej Babiš), což je pravda, pak je dobré vědět, že třeba Rakousko také – a nikoli vždy pouze v důsledku prohrané války, třeba v roce 1873 to bylo především v důsledku finančních, bankovních a burzovních spekulací.
Na to, jak se opakovaně oddlužovalo ve 20. století, jsem koneckonců upozorňoval v minulých letech vícekrát. Zde jsou některé důležité texty: první, druhý a třetí.
...
Clive Crook na Bloombergu to vidí poměrně jednoznačně. Za třicet let, co píše o ekonomice a politice, prý autor nezažil takový objem setrvalé, o své pravdě přesvědčené (self righteous), ruinující a rozpadající se nekompetentnosti. Řeč není o Tsiprasovi a Syrize, ale o věřitelích, o Evropské komisi a o euroskupině.
Tsipras podle Crooka ústupky nabídl, žádal sice o něco menší fiskální přebytky, ale stále akceptoval velice přísnou fiskální politiku.
Věřitelé naopak odmítli vůbec diskutovat o dalším odpouštění dluhů a absurdně trvali na tom, že to je téma na později.
Lidé jako Wolfgang Schäuble donekonečna opakují, že není o čem diskutovat: Berte současný program s jeho podmínkami, nebo nic. Přitom program selhal a jednoduchý výpočet říká, že není udržitelný. Nevede k udržitelnosti dluhů, nevede k růstu, dále omezuje životní standard a kupní sílu.
Předseda EK Juncker podle Crooka nemluví pravdu, když říká, že nepožaduje další škrty ve mzdách. Krom toho zvýšení DPH sníží reálné mzdy.
Věřitelé také tvrdí, že lidé v Řecku budou v referendu hlasovat o tom, jestli zůstat v eurozóně, či nikoli. Přitom sami věřitelé říkají, že od včerejška není z jejich strany na stole žádná nabídka. Řekové nebudou hlasovat o setrvání v eurozóně, ale o podmínkách záchranného programu, který ale už není na stole.
Pokud věřitelé říkají, že Řekové budou v neděli hlasovat o setrvání v eurozóně, pak tomu tak bude jen proto, že je věřitelé chtějí z eurozóny vykopnout.
Crook píše, že opravdu nezávislá ECB, ochotná dělat ono „cokoli na záchranu eurozóny“, by oznámila, že bude dále zásobovat řecké banky likviditou.
Jenže „apolitická“ ECB umožnila evropským ministrům financí, aby ji používali jako kladivo, které má na Řecku vydobýt fiskální ústupky.
Nikdo si nikdy nepředstavoval, že default nějakého státu by měl znamenat odchod z eurozóny. Když se to stane, eurozóna přizná světu fatální defekty v konstrukci celého systému.
Pokud Řekové řeknou v neděli ne, je pravděpodobné, že z eurozóny odejdou. Nikoli však proto, že by se tak sami rozhodli, ale proto, že se je EU a zpolitizovaná centrální banka rozhodla potrestat.
...
John Lloyd na Reuters píše, že Řecko omlouvat nelze. Od roku 1981 se všechny vlády chovaly k EU jako k přihlouplému sugar daddy (volně přeloženo – strýček, který rozdává bonbony, řekněme).
Chovaly se tak, jako by pro kolébku demokracie měla být peněženka vždycky otevřená a odpověď na všechno měla vždy znít „ano“.
Média s malým prodejem přežívala díky inzerci státních podniků a pracovníci ve veřejném sektoru chodili do důchodu v padesáti letech nebo dřív.
Nyní představitelé Severu i střední Evropy Řecku říkají, že večírek už musí skončit.
(Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
