V roce 2016 hlasy pro brexit a Trumpa zaskočily politický establishment v Americe a v Británii. V letošním roce však bude mít populismus špatný rok – s tím, jak bude pořád jasnější, že hloupé myšlenky mají vážné konsekvence (Gideonův text naleznete zde:)
Optimistická očekávání spojená s brexitem se už zhroutila. Dohoda premiérky Mayové s EU je většinou lídrů z tábora, který žádá z EU odejít, vysmívána jako zrada. Tvrdý brexit, jejž žádají, ale přinese strádání a ponížení, a pokud dojde ke druhému referendu, bude to ještě ostřejší odstoupení od populistických představ roku 2016.
Podpora Trumpa je na minimu a akciový trh – jeho oblíbené měřítko úspěchu – klesá. Vyšetřování Roberta Muellera brzy skončí a pravděpodobně bude spuštěna procedura odvolání (impeachmentu) prezidenta. Řada republikánů se možná postaví proti prezidentovi kvůli odchodu generála Mattise a špatným výsledkům v kongresových volbách.
Ale jakkoli platí, že populismus možná dosáhl vrcholu, je to zároveň předčasné. I když jsou populistické politiky v problémech a přinášejí problémy, ekonomické kulturní a společenské síly zodpovědné za jejich vzestup jsou přítomny pořád. Levicový populismus se může stát fenoménem letošního roku.
Zatřetí je populismus globální fenomén. Populističtí politici jsou u moci od Brazílie po Maďarsko, od Manily po Řím. Italské a brazilské volby byly zvláště důležité. Vlády v největší latinskoamerické zemi a v jedné z největších evropských zemí jsou v rukou populistů. Jair Bolsonaro, prezident Brazílie, si osvojil některé rétorické figury Trumpa od útoků na Čínu po kritiku globalismu a kulturních elit. Zatím zažívá ale období líbánek s trhem, který pozitivně reaguje na příslib liberálních reforem. Matteo Salvini – tvář italského populismu – možná taky zažije dobrý rok. Itálie odvrátila konfrontaci s Bruselem a mnoho Italů je rádo za vládu, jež je vůči Bruselu víc konfrontační.
I když se v anglosaském světě dostává populismus do problémů, síly, které ho živí, tu zůstanou: strach z migrace, ekonomická nejistota a kulturní konzervatismus.
V případě Demokratické strany v USA jsou na vzestupu progresivisté jako Elizabeth Warrenová, kteří kritizují bohaté a privilegované, a když zvítězí v Británii Jeremy Corbyn, může to inspirovat levicové populisty na celém světě.
…
Ekonomové v poslední době spekulují nad tím, co by mohly mocné centrální banky dělat v případě, že by došlo k další ekonomické krizi či recesi. Již před deseti lety se centrální banky pustily do odvážných experimentů a alternativních politik, jako je nakupování všemožných dluhopisů včetně těch státních v podobě kvantitativního uvolnění. Některé centrální banky přistoupily k negativním úrokovým mírám.
Potíž je v tom, že úrokové míry jsou většinou stále blízko nule. Pružnost rozpočtových politik nelze čekat (státy mají vysoké dluhy, trvá to nebo je vůči tomu ideologický odpor), ani v minulosti nedokázaly rozpočty působit příliš proticyklicky. Někteří ekonomové navrhují rozdávat peníze přímo lidem a využít myšlenku Miltona Friedmana o pomyslném rozhazování peněz z helikoptéry nebo z dronu (více cíleným skupinám obyvatel). Americký ekonom Kenneth Rogoff před tím ale v článku pro Project Syndicate varuje, protože by to vedlo ke smíchání rozpočtové a měnové politiky. Centrální banky by se měly podle Rogoffa soustředit na úrokové míry (pozitivní i negativní) a přiostřit nástroje ve stávající instalatérské brašně.
To je také otázka do Debaty JM s ekonomy:
Jaký je váš názor?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
