Více zde. Je jistě mnoho důvodů, proč nemít rád Netanjahua. Je někdy nafoukaný a pomstychtivý. Ohledně politických nepřátel je bezohledný. Bude obviněn z korupce ve třech separátních případech.
Netanjahu je možná cynik, ale nemanipuluje volby. Vyhrává férově – navzdory velkým překážkám, jako jsou právě obvinění proti němu, i navzdory únavě z jeho desetiletého vedení. Jenže když jde o izraelskou bezpečnost, je lídrem, který má strategii a vizi.
V 90. letech odmítal předpoklady mírové dohody s Palestinci. Tehdy to byl silně pravicový názor, dnes je to normální. V roce 2005 se stavěl proti odchodu izraelských vojáků z Pásma Gazy s tím, že to skončí průšvihem – což se stalo. Jako první rozpoznal, že hlavní hrozbou pro přežití Izraele je Írán. Nyní s tím souhlasí celé izraelské politické spektrum. Rychle vytvořil alianci s prezidentem Trumpem, která Izraeli prospívá. Trump přestěhoval ambasádu do Jeruzaléma, posvětil anexi Golanských výšin a prohlásil Íránské revoluční gardy za teroristickou organizaci.
Z důvodů premiérovy silné pozice nová strana Modrá a bílá vystrčila na nejvyšší místa kandidátky generály, ale ani to nepomohlo. Voliči dali najevo, že víc věří premiérovi. Spletl se někdy Netanjahu ve věci bezpečnosti? Je těžké najít příklad.
Ti, kteří si přáli Netanjahuův odchod – a jejich hodně –, nemají rádi jeho osobnost, jeho nakládání s politickou debatou a jeho korupční aféry. Ti, kteří ho volí, ho ovšem volí navzdory tomu všemu.
…
Švédský ekonom Anders Åslund, který na počátku 90. let radil v Rusku a před pár lety na Ukrajině, publikoval analýzu před ukrajinskými prezidentskými volbami. Podle Åslunda je na Ukrajině klid, duely probíhají pouze na internetu.
Finanční trhy jsou spokojené, hřivna posiluje, výnosy z dluhopisů klesají. Ukrajinské trhy jsou sice mělké, ale jsou inteligentní a dobře informované. První kolo prezidentských voleb bylo nejférovějšími a nejsvobodnějšími volbami ukrajinské historie. Voliči si mohli vybrat mezi dvěma programy. Porošenko zvolil slogan „Armáda, víra, jazyk“, další zdůrazňovali ekonomiku a korupci.
Hlasování proti korupci bylo svého druhu hlasováním proti starému establishmentu a elitě. Mladí a chudší se spojili proti elitě. Proto se dařilo Porošenkovi v Kyjevě, i když Zelenskyj lépe uspěl na předměstích.
Nikdy předtím nebyla Ukrajina tak jednotná. Rozdíly mezi ukrajinsky mluvícími a rusky mluvícími regiony jsou víceméně překonány. Zelenskyj vyhrál v 19 z 24 regionů. Pouze nejzápadnější Lvov a Ternopil daly přednost Porošenkovi.
Válka s Ruskem upevnila ukrajinskou identitu a sebevědomí národa, takže Ukrajinci mohou nyní zdůrazňovat justici, vládu práva, korupci a ekonomiku.
Fundamentálním problémem ukrajinské ekonomiky je slabá ochrana vlastnictví. Odliv kapitálu představuje 4–5 procent ročně – s tím, jak si bohatí Ukrajinci uvědomují, že doma nejsou jejich peníze v bezpečí. Může jim je sebrat nějaký úřad, konkurent nebo bankéř. Justice je zkorumpovaná, a tak se Ukrajinci mohou spolehnout pouze na bilaterální smlouvy o ochraně investic. Příliv zahraničních investic je také slabý.
Ukrajinské banky mají podíl špatných úvěrů až padesát procent. V zemi převládá kultura, že privilegovaní lidé nemusejí úvěry splácet. Podle Åslunda se takto chovala evropská aristokracie v 18. století. Pokud bude Zelenskyj zvolen, s reformami zatím mnoho nezmůže. Musí si vytvořit parlamentní skupinu – a to se mu může povést až po parlamentních volbách v říjnu.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
