První dny a týdny lze čekat, že smutek a ztráta všechny sjednotí: věřící, různě věřící, nevěřící i lidi s různými politickými názory. Na serveru Eurointelligence.com ale konstatují, že jakmile šok opadne, bude třeba pečlivě vážit slova. Jeden nevhodný výraz může mít velice vážné a neblahé politické důsledky. Francouzská krajní pravice se jistě časem pokusí využít tragédie k nějaké národní mobilizaci. Určitě se budou šířit různé konspirační teorie s cílem využít je pro nacházející evropské volby.
…
V neděli – tedy ještě před požárem – publikoval komentátor The Financial Times Wolfgang Münchau analýzu francouzsko-německých vztahů. Summit EU z minulého týdne, který se zabýval odkladem brexitu, vejde možná do historie jako summit, který obnažil praskliny ve francouzsko-německých vztazích. Francouzský prezident Emmanuel Macron totiž odmítl akceptovat Německem vedenou většinu, která žádala roční odklad brexitu. Řadu lidí kolem německé kancléřky Angely Merkelové to rozzlobilo.
Münchau však zdůrazňuje, že Macron německé kancléřce vůbec nic nedluží. Ta de facto odrazila všechny Macronem navržené reformy, kromě maličké části evropského rozpočtu pro eurozónu, již nyní úspěšně napadá Nizozemsko.
Když francouzský prezident Macron zahajoval prezidentskou kampaň, obklopil se těmi nejvíc proněmeckými poradci, jaké lze ve Francii najít. Ideálním partnerem pro Macrona mohl být Martin Schulz, bývalý šéf německé sociální demokracie, který ale z vysoké politiky už odešel. Německo se vrací ke svým politickým normám. Francouzům chvíli trvalo, než jim to došlo.
Nedávná odpověď Macronovi z pera Annegret Krampové-Karrenbauerové zvané AKK, nové předsedkyně CDU a pravděpodobné budoucí kancléřky, způsobila šok ve francouzském politickém establishmentu. AKK vyzvala Francii, aby se vzdala stálého místa v Radě bezpečnosti OSN. Také požádala Francii, ať se vzdá Štrasburku jako jednoho ze sídel Evropského parlamentu. AKK je na domácí německou scénu zaměřená operátorka. Z pohledu Francie tak není problém Merkelová, ale to, co přijde po ní.
Francie a Německo mají hluboké bilaterální vztahy už od dob de Gaulla či Adenauera. Ale občas dojde ke krizi – a obě země do ní patrně právě směřují. Pokud americký prezident Donald Trump uvrhne cla na evropské automobily, bude chtít Německo, aby si EU s USA vyjednala dohodu o svobodném obchodu. To ale nebude chtít Francie, protože by to ohrozilo její zemědělství. Zájmy Německa a Francie jsou tedy úplně opačné.
Dalším testem partnerství bude francouzská (ne)podpora Manfredu Weberovi na post předsedy Evropské komise. Francie nechce Webera kvůli jeho přetrvávající podpoře maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi.
K největším rozporům ale dojde v oblasti měnové politiky, pokud přijde další krize eurozóny. Francie je italskou krizí daleko ohroženější než Německo a bude žádat hlubší reformy eurozóny, společný dluhopis a volnější fiskální pravidla, což je v Německu tabu.
…
A nyní k otázce do Debaty JM s ekonomy pro tento týden. České hospodářství už vloni nerostlo nejrychleji v EU, viz článek zde. Jsme třináctí, stále nadprůměrní, ale blízko průměru EU. Sice jsme před většinou západních zemí, avšak za Maďarskem, Slovenskem a hlavně Polskem. Polsko rostlo meziročně o 5,1 procenta, Maďarsko o 4,9 procenta, my pouze o 2,9 procenta. Premiantem EU je s růstem 6,9 procenta Irsko.
Co dělají momentálně jiné středoevropské země lépe než my? Kde máme podle vás největší rezervy? Je to přeregulované stavebnictví? Ve Varšavě i jiných polských městech se všude staví, u nás sotva zahlédnete jeřáb. Je to přílišná svázanost s Německem, které hodně zpomaluje? Je to nedostatek pracovní síly? V čem se můžeme inspirovat v Irsku. Jaký je váš názor?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
