Poražení (losers) jsou:
Čína – pokusila se průšvih zatajit a nezvládla ho lokalizovat. Celkově jde o globální neštěstí pro čínskou image. Spousta zemí byla už před koronavirovou krizí nervózní z čínského agresivního neoimperialismu. Nyní budou mnohem obezřetnější.
Francie – ocitla se blíž těžce postiženým jižním zemím, Itálii a Španělsku. Rozhodně není ve stejné lize s Německem, které je na tom relativně dobře, co se celkového počtu zemřelých týče. Francie dumá, co je v Německu jinak, a budou ji poněkud stravovat pochybnosti.
Británie – nafoukanost a představa, že jsou Britové chytřejší než ostatní, vedla k volbě katastrofální strategie, otočka o 180 stupňů přišla pozdě.
Rusko – potěmkinovská fasáda režimu utrpěla další praskliny. Špatná infrastruktura, špatné řízení, lhaní a zatajování, nekompetentnost: Putin nevypadá jako kompetentní lídr.
Smíšené výsledky:
USA – Na jedné straně je tu Trumpův zmatený management a ekonomický propad, na straně druhé kompetentní jednání na úrovni jednotlivých států a vysoká důvěra v americkou měnu, především díky centrální bance.
Německo – předvedlo dobré vládnutí na všech úrovních, ale mělo jednat rychleji a rozhodněji. Propáslo možnost stát se příkladným evropským lídrem.
Vítězové jsou:
Ekonomicky vyspělé asijské demokracie jako Jižní Korea a Tchaj-wan.
…
Tentýž autor hezky a jednoduše sumarizuje tři strategie boje s koronavirem.
1. Potlačit počet nemocných a nakažených. Problém je, že se tak sociální a ekonomický život prakticky zastaví, což je v globalizovaném, propojeném světě nemožné a neudržitelné.
2. Snížit počet nakažených na určitou úroveň a potom reagovat chirurgicky přesně jen tam, kde se virus vynoří, stopovat nákazu. A získat čas, než se najde lék či vakcína.
Problém: vyžaduje to velkou disciplínu obyvatelstva a dobře organizovaný systém, který rychle reaguje na nová ohniska nákazy.
3. Sázka na kolektivní imunitu, ale jen do té míry, aby se nezahltil zdravotnický a nemocniční systém.
Potíž: Není jasné, jak to s imunitou v případě covid-19 vlastně je, a hlavně to znamená vysoký počet obětí.
…
Rob Cox na Reuters Breakingviews předvídá vlnu akvizic, konsolidací a zestátňování.
Každá kalamita je přece příležitost. Je to tak vždy ve světě korporátních konsolidací. Po finančním kolapsu roku 2008 následovala megaspojení a akvizice ve finančním sektoru. Wells Fargo pohltila banku Wachovia. Bank of America banku Merrill Lynch. BNP Paribas pohltila Fortis, JP Morgan zase Washington Mutual a Bear Stearns apod.
Tentokrát budou hrát centrální roli vlády. Už před krizí se v Evropě volalo po tom, že by Evropská komise přeci jen měla umožnit spojení Siemensu a Alstomu. Donald Trump zase podporuje spojení telekomunikačních firem, aby mohly bojovat s Huawei. Může dokonce dojít ke spojení společností ExxonMobil, Chevron, a možná dokonce BP a takový „ExChevBrit“ by mohl konkurovat saúdskému Aramcu. Spojení společnosti Fiat Chrysler (FCA) s Peugeotem se nepovedlo, ale francouzská vláda asi bude muset tlačit spojení FCA Peugeotu s Renaultem, pokud do toho dříve nevstoupí Nissan a Mitsubishi.
Nelze vyloučit spojení BMW a Daimleru. Obě firmy dohromady jsou z hlediska tržní kapitalizace stále poloviční proti americké Tesle. Vyloučit nelze ani spojení Fordu a GM. Totéž v obranném průmyslu. General Electric se možná spojí s Boeingem, obě firmy nyní těžce krvácejí. A americké Cisco Systems možná zakoupí finskou Nokii a po cestě mohou spolknout i švédský Ericsson.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
