Tady mnozí zaprotestují. Mohou si ale uvědomit, že nelze ukázat prstem na konkrétního viníka. Právě končí první elektronické přijímačky, široce vnímané jako znamení pokroku. Mají své plusy už v tom, že lze podávat přihlášky na více škol zároveň. Nebo že výsledky srovnává počítačový algoritmus.
Na některých středních školách rozhodl o uchazečích i los. Co je k tomu donutilo? |
Ale aby algoritmus mohl zadaná data „schroustat“, musí dostat přesné pořadí žáků. Jsou-li například tři na 16. až 18. místě, přesné pořadí rozhodne los. Nastane-li remíza poblíž dělicí čáry, los může rozhodovat o tom, kdo projde a kdo ne.
Co s tím? V praxi to lze dělat třeba tak, že remízové případy „u čáry“ projdou všechny, byť to znamená přijetí nadpočetných. Ta situace ovšem upozorňuje i na cosi obecnějšího. Na to, že digitální svět preferuje měřitelnost, srovnatelnost výkonu. Je ale měřitelnost a srovnatelnost výkonu v dané situaci opravdu tím, co odliší žáky s lepší a horší perspektivou pro studium? Na to musí hledat odpověď pedagogové i rodiče.
