Na gruzínské barikádě

Když se tedy Paroubek odhodlal až včera, jeho názor nemohl nezapadnout do již vyřčeného. A není ani příliš divu, že nejblíže měl k tomu, co vyřkli prezident Klaus a komunisté.

Vidíme zajímavý klíč k určování politických pozic. Kdo vyvolal válku v Gruzii? Je Rusko v roli okupanta, či mírotvorce? Inspirovalo to vše uznání Kosova? Právě v tomto testu, v odpovědích na tyto tři otázky, má šéf ČSSD blízko ke Klausovi. S Ruskem je třeba vést dialog, tvrdí Paroubek a má pravdu. Rusko jako velmoc opravdu nelze pominout. Problém je ale v tom, že Paroubek chce vést s Ruskem dialog, zatímco gruzínský postup vyšetřovat. Proč nevést dialog s oběma, respektive nevyšetřovat oba? Tady je zakopán pes.

Paroubkovy argumenty jsou účelové. Levice, hlavně v podání Jiřího Dienstbiera, v kavkazském sporu vždy sázela na OBSE a Evropskou unii, a teď se Paroubek shání po mezinárodní komisi. Nejsou snad k dispozici zprávy OBSE a EU? Jsou, ale nedávají za pravdu Moskvě. Vyslanec EU už před dvěma lety její neutralitu popíral. Proč tedy levice už před nynější válkou nebila na poplach?

 Alespoň nám to teď v české politice pěkně ladí. Paroubek se shodne s Klausem a komunisty, že za válku může gruzínský útok, ne předchozí agresivní postup Moskvy (distribuce ruských pasů, ochrana osetinských bojůvek, vytěsňování Gruzínů). Paroubek se shodne s Klausem a komunisty, že gruzínský postup je třeba především vyšetřit, zatímco s Ruskem je třeba především vést dialog. Paroubek se shodne s Klausem a komunisty, že vývoj na Kavkaze ovlivnilo, ba inspirovalo uznání Kosova.

 Topolánkova ODS, lidovci a zelení se v těchto bodech distancují -hlavní příčinu i hrozbu vidí v Moskvě. Konečně je tu opět vládní koalice, která se shodne.