VELKÁ ANKETA: Zeman představuje pro naši zemi bezpečnostní riziko, říká Adamová |
Bod obratu má nastat jednak proto, že to tentokrát Miloš Zeman s pomstychtivostí přepískl, a pak také proto, že i obyčejní lidé jsou snad alergičtí na patolízalské podlézání velmocem.
Jenže v pomstychtivosti vynikal už bývalý prezident Václav Klaus, například odmítal jmenovat soudcem justičního čekatele, který si dovolil ho kritizovat. Stejně tak se Zeman mstil za kritiku Martinu Putnovi i rektorům, kteří se za něj postavili. Taktéž zastavil jmenování některých velvyslanců, kteří se provinili třeba jen tím, že se proti němu stavěli v dobách opoziční smlouvy. Další posun tady přece jen je – jedná se o pomstu na příbuzném. Uvidíme brzy podle vývoje preferencí prezidenta, co na to prostý lid, jestli se to nějak projeví, jestli podlézání Číně vadí i jinde než v Praze.
Obávám se osobně, že to stačit nebude, pokud se jedna věc zásadně nezmění. Všimněme si, že se ostrá kritika projevuje především na sociálních sítích – na Facebooku apod. Zde ale vznikají díky nastaveným algoritmům bubliny lidí, kteří mají stejný názor a kteří se pouze pomyslně poplácávají po ramenou, kdo to prezidentovi více natřel.
Každý vtipný a břitký status kritizující či demaskující prezidenta, každý status odsuzující hlavu státu či vysmívající se jí si přečte jen a pouze uzavřená množina těch, kteří už měli stejný názor hotový dávno předtím. Všimněme, si kolik lidí získá falešný pocit, že si takto odpracovali jakýsi díl občanské statečnosti a angažovanosti. Dmou se heroickou pýchou, jak jim naskakují „lajky“ od stejně smýšlejících. Přinejmenším si udělají čárku a řeknou si: Nejsem lhostejný. Je to ale jeden velký a smutný omyl.
O něco lepší je živější angažmá: petice, demonstrace, projevy solidarity. Koneckonců je to podstatné i z toho důvodu, že svět bude vědět, že ne všichni jsou zde stejného smýšlení, že nejsme lhostejní, když si z člověka, který přežil holokaust, někdo dělá dobrý den. Akční rádius demonstrací ale zasahuje pouze podobnou množinu lidí. I tady se většinou přesvědčují přesvědčení.
Jestli chce mít tato společnost jiného prezidenta, musí se angažovaná liberální kavárna vydat do terénu a začít mířit na Zemanovy voliče. Pokud se chce někdo opravdu angažovat, ať místo psaní na Facebook vyrazí do vesnických a maloměstských hospod přesvědčovat voliče, že Zeman není důstojný prezident. To už bude opravdu občanské a rizikové angažmá, protože občas možná dostane někdo i přes ústa.
Nesmí to být ale moralizování a odsuzování, lidé nesmí mít pocit, že je někdo ponižuje, že je chce elita ve svém povýšeném zájmu nějak převychovat. Je tedy třeba empatie: zajímat se o to, co Zemanovy voliče trápí, čím jsou zklamaní, kde nevidí perspektivu, v čem si připadají pražskou elitou odstrčeni a zapomenuti apod. Bude to velká práce, ale třeba žádný protikandidát Zemana bez ní nemá naději na úspěch.
A kdo z facebookové a twitterové kavárny chce udělat něco opravdu užitečného a nějak pomoci ve skutečnosti, ať zaklapne laptop, vypne chytrý telefon či tablet a vydá se na odvážnou výpravu do Zemanova terénu. Jinak se ten, kdo už tolikrát dostal červenou kartu, zase jen oklepe, zase to vyhraje a pojede dál.
„Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.“