Je otázkou, nakolik lidovci zahodili svůj tradiční účelový pragmatismus a chtějí svého předsedu i s jeho „křišťálově čistou“ minulostí rehabilitovat, či je-li Čunkova reinstalace čistě mocenským krokem uskutečněným pod heslem: jako předseda má nárok.
Lidovci ve volbách nedopadli dobře, při povolebních manévrech předváděli veletoče a nakonec si zvolili nového předsedu. Odmítají-li dnes lidovci respektovat hranice dobrého vkusu, je to jejich riziko. V situaci, kdy se nedokážou prezentovat jediným programovým nápadem, je to na pováženou. Pokud je Jiří Čunek jediným lidovcem pod sluncem, který „musí“ být ministrem, mohou se radovat všichni nepřátelé a odpůrci KDU-ČSL.
- 21. listopadu 2007 7:33
