Pátek 17. září 2021, svátek má Naděžda
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

MACHÁČEK: O Fidelu Castrovi (a jak jsem byl na Kubě)

Názory

  12:59
Ať už si o Donadu Trumpovi myslíme cokoli, jeho vyjádření k úmrtí Fidela Castra hovoří jasnou řečí a je správné: „Castrovo dědictví sestává z popravčích čet, krádeží, nepředstavitelného utrpení, chudoby a popírání základních lidských práv...“ Vlastně se jedná o první zahraničněpolitickou akci „nově zvoleného prezidenta“ („president elect“ je v USA institucí svého druhu).

Fidel Castro salutuje. foto: Reuters

Kdyby to byl příslib věcí příštích, nemusí to být do budoucna zase tak špatné, jak se všichni bojí, jakkoli je tvrdý postoj vůči kubánské komunistické diktatuře neodmyslitelnou republikánskou tradicí, něčím, co nepřekvapí, co se očekává.

Srovnejme si s Barackem Obamou. Ten prohlásil, že „teprve historie posoudí dopad této postavy na kubánský lid a svět kolem“. Obama dokonce „kondoluje rodině Fidela Castra a jeho myšlenky a modlitby jsou s kubánským lidem“.

Ano – byl to prezident Obama, kdo obnovil diplomatické vztahy s Kubou, zmírnil sankce, a dokonce sám Kubu navštívil. Bylo by tedy trapné a křečovité, kdyby zrovna on byl teď nejtvrdším castrobijcem, ale takhle to tedy říkat opravdu nemusel a hlavně neměl.

Jiná věc je, zda má Amerika pokračovat v tvrdých sankcích. Sankce nepomohly svrhnout režim, který funguje na Kubě už šedesát let. Ekonomicky dopadají především na obyčejné Kubánce. Evropané sankce nedrží. Kubě dlouho pomáhala (při vysokých cenách ropy) Venezuela, Čína a podobně. Castrův režim umně využíval sankcí (na ostrově se jim říká „blokáda“) k tomu, aby na ně sváděl katastrofální ekonomickou situaci (a potíž je v tom, že mnozí lidé na Kubě tomu věřili). I když bych ale omezil či zrušil sankce, nemusím ještě o mrtvém diktátorovi hovořit s pochopením a laskavostí, jako to udělal Obama.

V Evropě už se člověk nediví ničemu. Šéf britských labouristů Jeremy Corbyn pravil, že „při všech svých nedostatcích“ byl Fidel Castro „šampionem sociální spravedlnosti“. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker pravil, že „svět ztratil muže, který byl pro mnohé hrdinou“. Je sice objektivní pravda, že Castro byl pro mnohé hrdinou, ale pokud nebyl hrdinou pro Junckera osobně, je zbytečné, aby o tom mluvil. Naopak měl Juncker zmínit represi a lidská práva, o čemž se ani slovem nezmínil.

V roce 2005, brzy poté, co Castrův režim zahájil tvrdou represi nezávislých novinářů z projektu Varela, kteří většinou dostali tresty až dvacet let vězení, jsem navštívil Kubu na misi organizované Člověkem v tísni. S kolegou Nikolou Hořejšem jsme jezdili asi deset dní po Kubě, navštěvovali rodiny vězněných, dokumentovali jsme jejich situaci, zjišťovali jsme, co je nového, co potřebují, rozváželi jsme léky, barvy do tiskárny apod. Dokonce jsme měli v klášteře Pinar del Rio tajnou a objednanou přednášku o sociálních dopadech české ekonomické transformace pro asi čtyřicet lidí. Blížící se hurikán Vilma naši misi zkrátil.

Ale o čem chci mluvit, je právě ta „sociální spravedlnost“. O čem to ti lunatičtí politici z pohodlí západní Evropy vlastně vůbec mluví? Já jsem na rozdíl od nich viděl na vlastní oči, jak tam po Havaně rozváží lidi hnusnými narvanými náklaďáky místo autobusů, jak lidi žijí z několika dolarů na měsíc. I na cestování z města do města bylo třeba úřední povolení. Obchody zely prázdnotou – pro děti nebyly ani žvýkačky a čokoláda. Zboží bylo k dispozici pouze v jakýchsi tuzexech svého druhu za ceny, které si normální Kubánec nemohl dovolit. Jediná možná meziměstská doprava byl ten organizovaný či nucený autostop a vzdálenost Praha–Plzeň jste mohli jet i několik dní.

Pokud se objevil cizinec v nějakém neturistickém městě a šel po ulici či náměstí, okamžitě byl obklopen desítkami dívek ochotnými se prodat. Celá země mi připomínala jeden velký, odporný koncentrák plný fízlů, udavačů a komunistických sloganů a protiamerických hesel.

Castrovská Kuba může působit (a její fanoušci tento argument používají) jako poměrně měkká diktatura v rámci nedávné historie Latinské Ameriky. Nezmizely tu desetisíce lidí jako v Argentině, neshazovalo se z vrtulníků do moře, nesváželo se na stadion jako za Pinocheta v Chile, nezmizely tu stovky lidí jako ve Venezuele, asi se tolik nemučilo a každý vězeň byl pečlivě zdokumentován. Nebyla tu občanská válka nebo terorismus jako v Kolumbii nebo v Peru, nebyly tu tisíce obětí války s drogovými kartely jako v Mexiku. A většina disidentů po čase stejně odjede do Miami nebo do Madridu.

Budiž. Chce-li to takhle někdo vidět, je to jeho svaté právo. Proč ale Kubu srovnávat jen s Jižní Amerikou, a ne třeba s USA či Evropou? Navíc – sice se tu nemizelo, ale věznění bylo mnohem krutější, než si dovedeme v Evropě představit. V zemích, jako je Peru či Kolumbie, sice řádí teroristické skupiny, ale přece jen zde existuje nějaká demokracie a možnost změny vlády. Obzvláště odpornou praktikou na Kubě je pořádání aktů zapuzení vůči disidentům a rodinám vězňů. Před dům navezou opilé lidi, kteří vám hážou kameny do oken a do tlampačů vykřikují, že jste zrádci revoluce a ostuda kubánského lidu. Nejrůznější uliční výbory organizují bojůvky, které se na disidentech dopouštějí „spontánního“ fyzického násilí.

Samostatnou kapitolou je slavné kubánské zdravotnictví a skvělí kubánští doktoři údajně světové úrovně. Ti, kdo tenhle mýtus šíří, asi neviděli žádnou kubánskou nemocnici ani zvenku, ani zevnitř.

Castro byl nepochybně zajímavý, charismatický revolucionář, je snadné si ho romantizovat. Byl to ale hlavně otrokář vlastního lidu, který připravil dnes už celé generace Kubánců o vše, co se jen blíží důstojnému životu.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.

Nesmysly o inflaci v Česku. Znovu bude nízká, uvidíte, tvrdí ekonom Michl

Premium ČSÚ zveřejnil, že inflace je nejvyšší od roku 2008, 4,1 %. Hned v pátek jsem k tomu vydal v MF DNES článek „Nebojte se...

Chci přidat 20 tisíc. Generaci Z kuráž nechybí, s trpělivostí už je to horší

Premium Sedmatřicetiletý Libor vede pobočku banky v krajském městě. Za poslední měsíce přijal několik mladých lidí, dvacátníků...

Hladovění je to nejlepší, co pro sebe lidé mohou udělat, říká neurolog

Jde o největší problém současné medicíny, a to bez ohledu na covid-19 - Alzheimerova nemoc, nejčastější typ demence....