Podobný proces nyní probíhá i v jiných evropských zemích, i když z jiných důvodů než v případě Británie. Euroskepticismus je na vzestupu v Řecku, které je ve stavu permanentní deprese vinou špatného krizového managementu eurozóny. A také v Itálii, kde ekonomika funguje dosti zoufale už od vstupu do eurozóny. Celý italský politický systém je v současnosti ve stavu rebelie. Bývalý premiér Matteo Renzi žádá uvolnění fiskálních pravidel pro eurozónu. Silvio Berlusconi, další bývalý předseda vlády, žádá vytvoření paralelní měny, další žádají referendum o odchodu z eurozóny.
Polsko a Maďarsko mají ultrakonzervativní, vůči EU nepřátelské vlády. Poslouchá-li člověk výroky Viktora Orbána, musí se tázat, jak dlouho Maďarsko vydrží v EU poté, co přestane být čistým příjemcem dotací. Právě přísun peněz z evropské kasy je jediné, co Orbána dosud drží na uzdě. A objem společných evropských peněz se po odchodu Británie z EU bude tenčit.
Zájmy se rozcházejí v různých oblastech. Uvnitř eurozóny je svobodný pohyb pracovní síly důležitý proto, že alespoň částečně vyrovnává ekonomickou nerovnováhu. Ale to, co je v eurozóně bráno jako svoboda pohybu, je v Británii chápáno jako migrace. Konflikt mezi dominantní eurozónou a jejím slabším a nespokojeným vnějším okrajem bude akutnější pro více zemí.
Důvodem, proč se ostatní členové zdráhají Británii rychle následovat, jsou nejasné důsledky brexitu. Pokud se ukáže jako zřejmé, že brexit nemusí vyvolat krizi, možná vykročí v britských stopách více zemí.
V příštích letech lze očekávat nějaký posun v EU, kdy se budou pravomoci přesouvat více do centra v celé řadě oblastí, především v oblasti vládnutí v eurozóně.
Münchau si je jist, že se Francie s Německem na něčem dohodne. Ale bude to spíše silnější evropský stabilizační mechanismus podle toho, jak si přeje Německo. Německo však výměnou prosadí přísnější supervizi národních rozpočtů. Možná to sblíží Německo a Francii, ale odcizí to Itálii.
Co se týče zemí, jež nejsou členy eurozóny, Münchau očekává, že začnou zpochybňovat své členství v Unii poté, co začne přinášet méně materiálních benefitů, a poté, co bude zjevné, že je Unie spravována především v zájmu eurozóny.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
