Jakkoliv byly - pochopitelně i nemalým přispěním minulého režimu - částečně vykořeňovány z naší společnosti, zůstávají dál její součástí. Ať už jako vzhledem ke své duchovní a sociální roli, anebo prostě jen jako jedna ze zájmových skupin.
Ale zpátky k vyjednávání, které včera večer skončilo bez dohody. Jistě, úmluva o vracení církevního majetku je pro stát finanční zátěží. Ale nebylo by břemenem ještě větším, kdyby žádná dohoda nevznikla? Sporné majetky by zůstaly dál blokovány, církve by závisely výhradně na penězích od státu, nemluvě o morálním rozměru celého vyrovnání. A že byl zákon schválen za minulé vlády těsnou většinou? Jistě, byl by lepší větší politický konsensus (tedy pokud nesníme vlhké sny o přikývnutí komunistů), ale vzhledem k rozložení sil (v minulém parlamentu a v tom současném teprv) a společenským náladám bylo úspěchem i to. Paralely s hlasováním na Ukrajině zaznívající z úst premiéra Sobotky jsou možná nápadité, ale hodně mimo.
K TÉMATU |
A prim tomu dává jeho stranická sekundantka, šéfka (nyní už asi zanikající expertní komise Alena Gajdůšková. Nejdříve hrozila změnou zákona o církevních restitucích. Pak asi i jí došlo, že to není tak jednoduché - k dohodě jsou holt potřeba obě strany - tak přišla s nápadem alespoň zdanit náhrady za tyto restituce. Je pozoruhodné jak se v téhle vládní koalici daňová hrozba - ať už jde o zdanění či kontrolu daňových přiznání - stává stále oblíbenějším strašákem na nepohodlné nepřátele.
Ani daňová hrozba ale zástupce církví nepřesvědčila a Gajdůškové včera večer nezbylo, než konstatovat, že "se nám na expertní úrovni podařilo dojednat jenom velmi málo". A jelikož zástupci církví přišli s požadavkem, že dál už chtějí jednat s vládou jako celkem (čti: aby u toho byli i lidovci, u nichž pochopitelně nalézají větší pochopení), může být založeno na hezké jarní koaliční jiskření.
