Zemětřesení z loňských voleb, jehož dotřesy možná ještě uvidíme příští víkend v evropském hlasování, navíc vyneslo do klubu relativně zavedených stran dva nové hráče, hnutí ANO a Úsvit. Oběma pravicovým stranám tedy nezbývá, než na to všechno reagovat. Reagují jen částečně. Víc to však asi není možné.
Dává logiku, že ODS a TOP 09 chtějí „odlevicovat“ Senát. A je známkou jejich zdravého politického rozumu, že se o to ve světle klesajících preferencí – což se týká především občanských demokratů – chtějí pokusit alespoň minimální formou spolupráce: vzájemného neútočení. Už jistou známkou krátkozrakosti a retropohledu ovšem je, že za hlavního soupeře považují ČSSD (nebo alespoň šéf ODS Fiala). Jako by tu nebyl nový, silný protivník rozkročený přes politický střed i do pravé části spektra – neboli hnutí ANO.
ČTĚTE TAKÉ |
A pak je tu otázka, jestli stačí to, že si obě strany nebudou proti sobě stavět kandidáty, navíc asi jen v některých senátních obvodech (například v Praze to nevypadá ani na tohle). Odpověď zní: stačit to musí. Propast mezi ODS a TOP 09 zůstává velká. Ať už jde o programové záležitosti – například vztah k Bruselu či euru –, tak hlavně o osobní animozity. Navíc se obě strany rozhlížejí i jiným směrem. Občanské demokraty může lákat spolupráce se Svobodnými (už nejde o tak nerovnoměrný vztah obr–trpaslík, v minulých volbách dostali Svobodní téměř třetinu hlasů ODS), TOP 09 zase krotí stále neposlušnější Starosty.
Jistým ponaučením by ale pro obě strany mělo být například to, jak to předloni dopadlo při senátních volbách na Litoměřicku. Do druhého kola se nedostal kandidát ani jedné ze stran, součet hlasů obou by přitom stačil i na výhru. TOP 09 se pouze podařilo odsát hlasy Alexandru Vondrovi, což si leckteří občanští demokraté dodnes pamatují...
