Jiří Dienstbier se ukázal opět jako bojovník. Sympatie mnohých fotbalových fanoušků pražských Bohemians si už před lety získal tím, jak se dral za setrvání klubu v oblíbeném Ďolíčku. Jakkoliv byl považován za spíše outsidera, nedal se ani v přímé prezidentské bitvě – nakonec skončil na hezkém čtvrtém místě, přičemž dostal 6,5krát více hlasů než kandidát ODS. A teď se neváhal postavit proti nové verzi služebního zákona, kterou označil za „zprzněnou“. Poslušnost dokonce vypověděl i samotnému premiérovi, když mu nejdřív odmítl poskytnout své úředníky na přepracování návrhu. K jeho již nyní květnatému názvu funkce - „ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu a předseda Legislativní rady vlády“ - by tak mohlo být ještě připojeno „ministr pro revoltu“.
ČTĚTE TAKÉ: |
Ale vážně. Jakkoliv mohou být některé Dienstbierovy výhrady oprávněné, takový projev vzdoru a neloajality je ve vrcholném orgánu státní moci nepřípustný – až na opravdu vážné výjimky. A nejen proto, že jeho tým funguje v rámci Úřadu vlády, což celé rebelii dodává ještě větší pikantnost. Výmluvné je i to, že ministr Dienstbier se spíše než s opozicí, která je důležitá pro projednávání zákona a potenciálně i pro jeho budoucí fungování, chce radši dohadovat se zájmovými skupinami, jak to uvedl v rozhovoru pro páteční Právo.
Na druhou stranu jsme ale možná byli svědky toho, jak by se mohli v záchvatu spravedlivého hněvu chovat vrcholní úředníci, pokud by se stali svými pány dle verze zákona, jak ji razil ministr Dienstbier....
