Jisté stereotypy se udržují tím, že se zdánlivě opírají o tvrdá čísla. Například o bilance pandemie na webech Worldometer či Univerzity Johnse Hopkinse. Podle nich je na tom Česko dobře, hlavně vůči Německu či Rakousku. Německo včera překročilo laťku 200 tisíc zjištěných nákaz, kdežto u nás je to 16 tisíc a v Rakousku 21 tisíc.
Slušně si vedeme i v přepočtu na miliony obyvatel: u nás 1475 nakažených, v Rakousku 2314, v Německu 2481. A ještě lépe ve srovnání zemřelých: v Německu 110 na milion lidí, v Rakousku 79, u nás 35. Třikrát úspěšnější než v Německu, hurá, čísla přece nelžou.
Ano, čísla nelžou, ale jejich výklad může svést z cesty. Nebereme-li v úvahu celou bilanci od počátku března, ale jen vývoj za poslední týden, ba den, dostaneme jiný obrázek. Za úterek u nás bylo na covid pozitivně testováno 275 lidí, v Německu 684. Přepočteme-li to na lidnatost (poměr 1 : 8), zjistíme, že třikrát lépe na tom není Česko, nýbrž právě Německo.
Nebo. V Praze za týden přibylo 352 nakažených. Přepočet na 100 tisíc obyvatel vede k číslu 27, tedy k hodnotě z Výmaru (26). Přitom si račte uvědomit, že Výmar patří – vedle bavorských okresů Dingolfing a Hof – mezi tři nejaktivnější ohniska nákazy v Německu.
Podíváme-li se na věc takto, pak rozčilení primátora Hřiba, že Praha se ocitla ve žluté sekci semaforu, je přepjaté. Přesné srovnání je těžké, neboť německý semafor se řídí podle reprodukčního čísla. Ale Praha by na něm mohla patřit až do červené části, je-li v ní i část Berlína.
V nynější době se stále straší ideodiverzními centrálami, manipulacemi a prý všudypřítomnými fake news. Ale dávejme si pozor i na manipulace, které vytvářejí dojem vědeckosti tím, že se opírají o „tvrdá čísla“.
