‚Perzekuovali národ, není důvod, aby byli odměněni.‘ Jurečka chce snížit důchody bývalým komunistickým pohlavárům |
Přichází ovšem záludnější otázka. Myslíte si, že to lze napravit s odstupem třiceti let? Právě to navrhují lidovci. Chtějí, aby určitým kategoriím – od bývalých členů ÚV KSČ po zaměstnance StB či exposlance – byly sníženy důchody.
Dejme tomu, že by ten návrh prošel a stal se zákonem. Byla by v tom spravedlnost vůči obětem. Ale i spravedlnost má svůj časový rozměr. Aby ji lidé vnímali jako součást důstojnosti, musí následovat v rozumném časovém odstupu.
Zkuste si představit, že vás stroj času vrátí o třicet let a tento zákon by byl přijat. Noviny by otiskly defilé portrétů těch, o nichž by se široce vědělo, čím se provinili a co by třeba ještě udělali, kdyby mohli. Kdyby byl ten zákon přijat teď, jaké defilé by spatřili čtenáři novin? Pár devadesátníků typu Štrougala či Hegenbarta. Pocit spravedlnosti by přerůstal do něčeho, kde už důstojnost končí, do pocitu msty na nemohoucích stařečcích. Jistě, i u nich může mít spravedlnost význam, a to v případě konkrétních zločinů. Ale ne v případě ořezání důchodů.
