Čím méně je diskutér kvalifikován v klimatologii, hydrologii či statistice, tím zásadnější závěry vypouští, tím alarmističtější či skeptičtější stanoviska hájí. Včerejší zpráva – už pátá – se liší v tom, že se u nás interpretuje hlavně z hlediska sucha.
Sucho je na rozdíl od teplot téma poněkud „sucharské“ a neideologické. Abychom zjistili, že je či hrozí sucho, nemusíme sledovat teplotní rekordy v médiích ani interpretace křivek na webu. Sucho vytváří natolik reálný obraz, že je zřejmý i bez vědeckého výkladu. Když našinec putuje jako turista Českým krasem a narazí na vyschlý Bubovický potok (uprostřed března, kdy by měl spíše přetékat vodou z tajícího sněhu!), chtě nechtě zastříhá ušima: tohle je předzvěst něčeho zásadního.
Sucho není mediálně atraktivní. Neskýtá zprávy v podobě naměřených rekordů, které pak „přepisují historii“. Nehrozí – jako povodně – nárazovou vlnou, jež smete vše, co jí stojí v cestě. A není proti němu přímočará obrana v podobě hrází či polderů. Nebo snad je? To možná uvidíme.
K TÉMATU: |
Ohledně sucha panuje vědecký i selský konsenzus, že je třeba podniknout vše pro zadržení vody v krajině (selsky: postarat se o to, aby srážková voda odtékala co nejpomaleji, ne jako jednorázová vlna). Zároveň se ale již vyskytl názor, že vodu v krajině udrží projekty typu průplavu Dunaj – Odra – Labe. Udrží ji třeba tím, že umožní transfer vody z povodí Dunaje až na mnohem sušší Ostravsko.
Bude-li sucho pokračovat, a zatím se nerýsují známky toho, že nebude, možná se místo debaty o růstu teplot oživí debata o projektu Dunaj – Odra – Labe. Budeme proti suchu bojovat stavbou mamutího systému průplavů? (Ta by zajistila i pracovní místa.) Nebo spíše obnovou meandrujících vodních toků, útlumem lánů s monokulturami kukuřice a řepky, zatravňováním terénu a udržováním lesů? Toto je hmatatelnější bitevní pole, než jakým se jeví „boj s CO2“.
