Oproti tomu se teď skoro nepřipomíná 50. výročí letu Apolla 13. Zdánlivě to byl jediný neúspěch měsíčních misí. Jediná výprava z celkem sedmi, jež na Měsíci nepřistála, protože ji cestou postihla havárie. Ale právě dnešní doba pandemie, s níž si zatím nedokáže dobře poradit žádný stát na světě, tu optiku trochu mění. V optice velkého průšvihu a záchrany z něj vyznívá let Apolla 13, tedy návrat na Zemi po beznadějně působící havárii, jako velký úspěch.
Pro pořádek uveďme data: 11. dubna 1970 Apollo 13 odstartovalo; 13. dubna, když už bylo na trase k Měsíci, přišlo po nečekaném výbuchu nádrže s kyslíkem o většinu energie, možnost navigace i čištění vzduchu; 15. dubna nouzově obletělo Měsíc; 17. dubna bezpečně přistálo v Pacifiku.
LÉKO: Promluví svědek z Dubaje? |
Zkusme to teď, v ovzduší pandemie, nejistoty a karantény, shrnout. Hodnotíme-li úspěch a neúspěch podle spektakulárního výkonu a dodržení plánu, výprava Apolla 11 zůstává na první příčce. Ale úspěch a neúspěch se dá hodnotit i jinak. Podle schopnosti vypořádat se s nečekanou situací, improvizovat, vymyslet či vyrobit si nástroje pro přežití. Podle schopnosti spolupracovat na dálku s řízením letu (hláška „Houstone, máme problém“). Podle toho, zda dokážete zvládnout beznadějně vypadající havárii, kdy se na vaše přežití zprvu moc nesází. V tomto pohledu lze za největší úspěch pilotovaných letů do vesmíru označit záchranu Apolla 13.
Před 50 lety to lidé zvládli. Což může v něčem připomínat situaci dneška. I dnes se svět vypořádává se situací, na kterou nebyl vycvičen.
