Dnešní čtenář Lidovek si ji vybavuje hlavně jako dlouholetou autorku Posledního slova, kde se vedle politických kauz věnovala svým kočkám i tématům zdánlivě okrajovým. Jenže nebyla odjakživa tou starou dámou s vždy chápavým úsměvem, jak ji známe z posledních let. Intenzita jejích soudů obroušená věkem a odstupem se zdaleka nepřibližuje tomu, jaká byla Petruška novinářkou let devadesátých a nultých.
Petruška v plné síle byla živel, v druhé půlce devadesátých let byste v redakci Lidovek našli ledaskoho z kolegů, kdo se jí bál. Ne snad proto, že by Petruška byla zlá či agresivní. Ani náhodou. Byla přímá, někdy dost brutálně, a když nesouhlasila, tak vášnivě. Diskutovala, jako ostatně v redakci tehdy všichni, často a s gustem. Někdy jsem měl pocit, že si „dobrou debatu“ užila mnohem víc, než když jsme se všichni na něčem shodli. Hlavně ale, většinou pár minut po té nejostřejší výměně (a několika cigaretách), bylo vše jako před ní.
Zemřela Petruška Šustrová. Bývalé disidentce a spolupracovnici Lidovek bylo 75 let |
Vzpomínám si, jak jsme jako mladí kolegové z Lidovek byli s Petruškou v hospodě. Byla o čtvrtstoletí starší než my a o sto let zkušenější. Přesto se s námi bavila otevřeně a bez jakéhokoli náznaku mentorského tónu. Probírali jsme páté přes deváté. A najednou padl dotaz: Hele, Petruško, to muselo být skvělý, bejt zavřenej? Rychlost, s jakou se laskavá kolegyně proměnila v zuřící fúrii, byla úžasná, nejmírnější výrazivo bylo: To ses posral. Nevstala od stolu a nevynadala nám do naivních blbů, ale poměrně nehledanými slovy, zato plasticky, nám přiblížila, že „bejt zavřenej“ opravdu nikdo z nás nechce.
Díky tomu, že překládala, měla hodně načteno a také ji zajímal široký okruh témat, proto byly hovory s ní vždycky pestré a zhusta inspirativní. Ta usměvavá milá stará dáma posledních let je ale jen dílek opravdové Petrušky, podobně jako britská královna nebyla celý život tou „roztomilou babičkou“. Petruška, zaplať pán Bůh, většinu života projevovala své názory nahlas, bez náznaku kompromisu a bez ohledu na následky.
Ještě nevykouřila poslední cigaretu. Život Petrušky Šustrové očima syna Štěpána |
S Petruškou jste se mohli hádat, mohli jste s ní polemizovat nebo ji ignorovat, ale byla tu. Škoda, že už není.
