Společný jmenovatel české a slovenské politiky je zřejmě – mimo jiné – zjitřenost. Nálada je nervózní. Na scéně už nejsou voliči, na scéně jsou stoupenci a protivníci. Každý je někoho a něčeho stoupenec a protivník. Těžko se tomu vyhnout.
Na Slovensku je to, zdá se, ještě ostřejší. Naposledy jsem tam byl se ženou a přáteli podívat se na bratislavské vánoční trhy. Silnice byly oblepené plakáty Kotlebových fašistů, ždímala se v nich kauza vyhozeného kotlebovského poslance, jmenovaného za mučedníka. To ty volby ale dopadnou, říkali jsme si. No a dopadly. Kotlebovci to ani nevyhráli, ani neprohráli. Propadli se do nudného průměru.
