Jeden z nejvýznamnějších právních vědců českého původu Eric Stein, který byl v akademických kruzích označován za „proroka Evropy“, v této souvislosti například již v polovině 60. let popsal utváření tohoto nového právního společenství, které podle něho nebylo jen další z mnoha mezinárodních organizací, ale mělo v sobě schopnost ustavit se jako nadnárodní evropská společnost sjednoceného trhu, práva i politických a dalších zájmů a hodnot.
MACHÁČEK: Pandemie: mýty o populistech a orientálním kolektivismu |
Skepticismus bohatých, zkorumpovanost chudých
Od Steinovy slavné analýzy rodícího se evropského právního systému uplynulo půl století, takže její platnost je prověřena časem, ale i zcela konkrétní transformací právní politiky evropských institucí. Tu určuje stále větší důraz nejen na dodržování obecných principů demokratického právního státu, ale i transparentnost a odpovědnost vlád jednotlivých členů za to, jakým způsobem jsou rozdělované evropské finanční prostředky na národní úrovni.
Současná covidová pandemie a již delší dobu rostoucí rozčarování bohatých států EU z toho, jak si oligarchové v nových členských zemích mezi sebou rozdělují evropské dotace a současně posilují autokratickou vládu, tento důraz na dodržování hodnot a norem demokratického právního státu jen urychlily. Například růst euroskepticismu v kdysi proevropském Nizozemsku, které do evropského rozpočtu přispívá miliardovými částkami, vyvolávají nejen frustrace z nedostatku reforem v jižním křídle eurozóny, ale také znechucení z toho, že z těchto financí profitují oligarchové a zkorumpované politické elity v postkomunistických zemích.
Dnešní krizovou situaci v EU tak charakterizuje rostoucí napětí uvnitř jednotného trhu a měnové unie, jejíž vznik namísto další integrace národních ekonomik vedl k systémovým asymetriím a hluboké krizi eurozóny. Současně s tím roste ovšem i napětí primárně způsobené politickými asymetriemi, mezi které nepatří jen nárůst populismu, ale přímo útoky na samotné základy demokratického právního státu. Dnešní euroskepticismus v západní Evropě tak nespočívá ani tak v primitivním odporu k EU, ale stále častěji je důsledkem neschopnosti evropských institucí hájit hodnoty a principy, z nichž se kdysi zrodily.
V těchto souvislostech je třeba vnímat zakomponování těchto hodnot do úvodních článků Lisabonské smlouvy nebo stále jasněji formulované podmínky a kritéria soudcovské nezávislosti a demokratické soutěže, jak je v posledních letech judikuje Soudní dvůr EU nebo Evropská komise. Ta ostatně minulý týden zažalovala Českou republiku a Polsko kvůli omezování volebního práva občanů EU.
Kromě těchto klasických právních postupů ovšem Evropská komise loni zavedla výroční zprávy o stavu právního státu v EU a jednotlivých členských státech. Na rozdíl od soudních rozsudků mají tyto zprávy povahu tzv. soft law, tedy ne přímo vynutitelných hodnocení, jejichž autorita je ale založena na přesvědčivé a jasné metodice i systému vzájemných konzultací. Smyslem těchto zpráv a konzultací je zabránit vyhroceným konfliktům a současně sjednotit obsah nejen právních norem, ale i obecných politických principů a hodnot, na kterých jsou založené. Za čtyři pilíře právního státu přitom tato zpráva považuje nejen nezávislé soudnictví, dělbu politické moci a boj proti korupci, ale také mediální pluralitu, nezávislost a svobodu informací.
Tato kombinace tvrdého a měkkého práva je stále patrnější i v práci Evropského parlamentu. Výsledkem této práce je i nedávná rezoluce o střetu zájmu českého předsedy vlády Andreje Babiše, která je sice právně nezávazná, ale jasně pojmenovává hranice, které je třeba v politice členských zemí zachovat mezi soukromým a veřejným zájmem.
Zdaleka nejen český problém
Oligarchizace politiky a nárůst populismu i autoritářských tendencí nejsou ani zdaleka jen český problém, ale to je právě důvod, proč se těmito problémy Evropský parlament začal systematicky zabývat. O posilování EU jako společenství, v němž je místo jen pro demokratické a právní státy, navíc svědčí i odhodlání Evropského parlamentu zahájit tvrdý právní spor s Evropskou komisí, kterou chce zažalovat u Soudního dvoru EU kvůli údajné nečinnosti ve vztahu ke zneužívání finančních prostředků Unie členskými státy a podmínění přístupu k těmto prostředkům dodržováním principů demokratického právního státu.
Kdo si myslel, že tyto podmínky zůstanou jen na papíře, ten musí být tímto politickým usnesením parlamentu z minulého týdne zaskočen. Kdo však sleduje vývoj evropské integrace od jejího zrodu, ten nachází v současném evropském dění naplnění Steinova přesvědčení, že toto nadnárodní společenství bylo ustaveno jako společenství práva budovaného paralelně na evropské úrovni i v jednotlivých členských zemích.
