31. března 2012 20:00 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

KRAUS: Odposlechy Béma jsou smutnou kapitolou

Pavel Bém na tiskové konferenci k tunelu Blanka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pavel Bém na tiskové konferenci k tunelu Blanka | foto: Jindřich Mynařík, Lidové noviny

PRAHA Úniky odposlechů do novin patří ke smutné kapitole dějin médií a informačních technologií. Musíme si zvykat na to, že v kapse toho, koho jsme považovali za kamaráda, je ukryto velké ucho, a že ten kamarád zato může dostat i medaili. Myslí si to profesor mediálních studií Jiří Kraus, který poskytl serveru Lidovky.cz komentář k dopisu Pavla Béma svým spolustraníkům.

Otevřený dopis bývalého pražského primátora Pavla Béma je v současné mediální kampani jedním z prvních pokusů o argumentaci ve prospěch obžalované strany, té, která se v očích veřejnosti už dostatečně – a přiznejme si, dost negativně – prezentovala publikovanými záznamy svých privátních rozhovorů.

Co tuto argumentaci staví do těžkého, téměř ztraceného výchozího postavení, je především téma záznamů – obsah politiky jako sféry veřejného zájmu se ve vyspělých demokraciích vždy spojuje s kontrolou ze strany veřejnosti, s dostupností informací, a proto především s úlohou médií, která tuto dostupnost a kontrolu mají umožňovat.

ČTĚTE TAKÉ:

Ať už proto, že díky jim se politici mohou veřejnosti prezentovat sami, nebo proto, že prostřednictvím médií, jejich komentářů a názorů, se stávají objekty veřejného posuzování a hodnocení.

Výrazy jen pro zasvěcené

V případě odposlechů jde ovšem o něco dosud nepříliš běžného, zvlášť pro čtenáře tištěných médií až šokujícího. Sféra veřejného zájmu se zde tlumočí jazykem bez autocenzury, převážně obecnou češtinou, slovy, pro která mají slovníky nejrůznější charakteristiky – od označení důvěrných a domáckých až po vulgarismy.

Jiří Kraus

Profesor Jiří Kraus

Prof. PhDr. Jiří Kraus, DrSc. je český jazykovědec, lexikograf, překladatel z ruštiny a profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde působí na Katedře mediálních studií.

Je zároveň třeba předpokládat, že mnohé výrazy a zvláště osobní přezdívky jsou známé jen úzkému kruhu zasvěcených.

Věty svou malou syntaktickou uspořádaností (a pravděpodobně i citovou intonací) prozrazují, že jsou zasazeny do situací a významů, které jsou důvěrně známy jen oběma rozmlouvajícím.

Z toho ovšem může vyplývat velké množství doplňků, dohadů, výkladů, démonizací, konspiračních teorií.

Občas se dají i rozeznat role, do nichž oba partneři vstupují (žadatel o radu, informaci, expert, člověk disponující kontakty apod.)

Smutná kapitola dějin médií

Hlavním tématem Bémova dopisu ovšem není ani forma odposlechnutých záznamů, ani jejich obsah (tady celkem oprávněně odkazuje na nutnost podrobnějšího prošetření toho, co záznamy prozradily), ale sám fakt odposlouchávání a manipulování (kšeftování) s jeho výsledky. (A spolu s tím i načasování toho, jak jsou po pěti letech uveřejněny. I tady si dosud neznámé souvislosti a důvody žádají interpretaci.)

Bémův dopis členům ODS:

Najednou se dostáváme k smutnější kapitole dějin médií a informačních technologií. Většinou se setkáváme s jejich pozitivními stránkami – stáváme se očitými a okamžitými  svědky událostí a vzdálených míst, se kterými se naši rodiče a prarodiče dozvídali jen se zpožděním a oklikou, pokud vůbec.

Zapojte se do diskuze! Nově přes SMS

Ale také si musíme zvykat na to, že v místnosti, v níž se pohybujeme, nebo v kapse toho, koho jsme považovali za kamaráda, je ukryto velké ucho, které třeba ještě doplní snímky ze skryté kamery. A že ten kamarád zato dostane medaili nebo aspoň slušnou pozornost od těch, kteří to od něho rádi koupí.

Zdá se, že autoři sci-fi tady získají barvité náměty. Pokud toto zdánlivě vedlejší téma odposlechové aféry vyvolá diskusi a snad i přísnou kontrolu, bude to nepochybně alespoň její jedno plus.

Jiří Kraus (titulky redakce)

, Lidovky.cz