Prosazování národních zájmů je opodstatněné

V poslední době se stále častěji setkávám v médiích s opakovaně kladenou polemickou otázkou, co je to vlastně ten náš český  „ národní zájem“?
       Jakoby chtěl tazatel říci:“ jaképak národní zájmy v EU, kde jsme a chceme býti jedna rodina?Proč o nějaký národní zájem usilovat v celku , kde všichni lidé bratry jsou?“.
      Tazatelova otázka by byla na místě, kdyby byly opravdu podmínky pro všechny EU-občany stejné.Bohužel nejsou a v některých oblastech ani býti nemohou.
      Tzv. „dvourychlostní Evropa“v přístupu ČR na pracovní trhy EU je ilustrativním příkladem skutečnosti, že podmínky opravdu stejné nejsou a příčiny současné  diskuse na téma otevření trhu s půdou zahraničním investorům dokladují, že ani rovné být nemohou.
     Jestliže bylo farmaření v ČR  po 40 let tabu, pak nestejná kapitálová vybavenost českých zemědělců , nestaví tyto na stejnou strartovní roveň se zemědělci zahraničními.
    Toto je české specifkum.
     Specifikem nadruhou je rovněž samotný vztah k půdě.
     Pomineme-li dnes už často užívané“Opustíš-li mne nezahynu, ……“, pak třeba připoměňme, že například ve Starém Římě byla jedinnou důstojnou prací , mimo práce senátora, práce zemědělce.
    Opusťme už konečně představu českého zemědělce  jako“ zahnojeného neholeného jézéďáka“ a poskytněme mu té ochrany jež se dostává senátu.
    Tuto ochranu si zaslouží a stonásobně ji společnosti vrátí.
     Co tím vším chci říci?
    Jen tolik, že současné Topolánkovo volání po přehodnocení nevýhodného „vyjednání“podmínek předešlou vládou ve věci českých zemědělců je na místě a je škoda, že není většinovým názorem nynější vlády.
    Nejsme v EU už nováčky a tak je namístě občas do Bruselu vzkázat, že jak se do Čech volá, tak se z českých luhů a hájů ozývá.
   Nevidím na tom nic xenofobního.