Jednoho jitra se tam objevila. Živá ropucha! Pod jednou z tyček, po které se vinou rajčata v bývalém skleníku, skel již zbaveném a proměněném v památku sebe sama. Zahrada má je zahrada uzavřená, hortus conclusus, tam může prolézt od sousedů myška či přeletět pták, ale ropucha? A přece na mě hleděla. Ošklivá, jak má podle literatury být. Druhý den seděla pod jinou tyčkou, třetí den se krčila v rohu exskleníku, čtvrtý den zase na původním místě. Zkrátka se tam naučila žít.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky. Děkujeme za pochopení.