Rusko ztratilo zájem se znovu připojit ke státům G7, tvrdí náměstek ministra zahraničí |
V článku Propaganda ještě není válka (LN 18. prosince) vyjádřil molekulární imunolog Václav Hořejší „hluboké znepokojení“ nad pojmem „informační válka“. Dle něj je to kampaň, která dělá z Ruska „říši zla“, jsou za ní politici a komentátoři, kteří „jakoby byli natěšeni na nějaké silové řešení“. Lze se často setkat s názorem, že v situaci „hybridní války“ si nějakou objektivitu přece nemůžeme dovolit (…) a že je možné používat „i lest a propagandistický klam“. Zbývá jen „krůček k souhlasu s rozpoutáním války skutečné“. Putin přitom podle autora „hovoří rozumně, velmi podobně jako solidní západní politici“ (…) a „západní sankce ničemu dobrému neslouží“. Kdo se u nás přimlouvá za dobré vztahy s Ruskem nebo Čínou, je označován „div ne za zrádce“.
Autor vrší své názory bez jakéhokoli faktického důkazu. Výsledkem je zmatená dojmologie, zcela ignorující doložitelné skutečnosti. Ale začněme obecně. Přístup současného Ruska k zahraniční politice je hluboce zakořeněn v sovětské tradici pojímání diplomacie jako pokračování třídního boje na mezistátní úrovni. Založil ji Vladimir Lenin. Po podrobném studiu díla válečného teoretika Carla von Clausewitze dospěl k závěru, že válka není pokračováním politiky jinými prostředky – jak tvrdil pruský myslitel, ale naopak. Politika je a musí být pokračováním války jinými prostředky.
U ústředí ruské tajné služby FSB se střílelo. Média hovoří až o třech mrtvých, zabit byl i útočník |
Na tomto principu byly a jsou formovány generace ruských diplomatů a vojáků. Toto dogma lze zřetelně vystopovat v sovětské a ruské strategické teorii a praxi až po současnost. Je výrazně přítomné i v konceptu využívání nevojenských prostředků pro potřeby války, který v roce 2013 zformuloval náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov.
Podkopat jednotu a zamlžit skutečnost
Po uplatnění tzv. Gerasimovy doktríny při ruské agresi proti Ukrajině a po anexi Krymu o rok později se pro tento přístup ujal na Západě název „hybridní válka“. Agresivní propaganda je její nedílnou součástí a nástrojem, přičemž (dez)informace se stává zbraní a lež základní normou.
Ovčáček se pustil do Ruska. Kritika zavedení 21. srpna jako památného dne je nepřijatelná, míní mluvčí prezidenta |
Hlavní cíle informační války jsou tři. Za prvé naladit domácí publikum na válečnou notu. Kupříkladu ze zpětné analýzy ruského mediálního provozu vyplynulo, že nejméně dva roky před záborem Krymu se začal systematicky a se stupňující intenzitou poškozovat obraz Ukrajiny v očích ruské veřejnosti.
Za druhé oslabit vůli protivníka k odporu, rozložit společenský a politický konsenzus, podkopat jednotu spojenectví, zastrašit. Příkladů z poslední doby je nepřeberně: od vyhrožování jaderným úderem zemím, které se zapojují do protiraketové obrany NATO, přes snahy oslabit jednotu EU (ve věci sankcí) a NATO (ohledně věrohodnosti závazku vzájemné obrany), pokusy zmanipulovat volby (asi nejlépe popsané v případě USA a Francie), nezdařený pokus o státní převrat v Černé Hoře (s cílem zabránit vstupu země do NATO) až po osobně cílené výhrůžky rodinám vojáků, kteří slouží v mezinárodních misích NATO v Pobaltí.
V USA ji zatkli jako agentku Ruska. Lobbistka Butinová teď dostane pořad v ruské televizi |
A za třetí zamlžit skutečnost, odvést pozornost od vlastních nekalých či zločinných aktivit. Například kolem sestřelení civilního letu MH17 ruskými vojáky v létě 2014, při němž zemřelo 298 lidí, vychrlila ruská propagandistická mašinerie celou sérii zastíracích a mnohdy protichůdných verzí události. Stejně tak v případu Skripal, kdy ruská vojenská rozvědka spáchala pokus o vraždu na britském území s použitím nervové látky. Do aféry se Moskva pokusila zatáhnout i Česko.
Václav Hořejší opomíjí tyto a mnohé další příklady ruských agresivních aktivit z posledních let. Nejspíše nezná hlubokou tradici ruského „průmyslu lži“ (vypůjčuji si titul výborné knihy Alexandry Alvarové), která sahá až do carských dob. Existuje přitom řada odborných monografií a článků, ruské aktivity pečlivě monitorují a dokumentují instituce EU a NATO (např. Evropské středisko pro boj proti hybridním hrozbám) a řada nevládních organizací.
Ruské ministerstvo zahraničí kritizuje Česko. Vadí mu zavedení Dne památky obětí invaze v roce 1968 |
A konečně, kdyby si dal trochu práce s četbou příslušných analýz, zjistil by, že jedno z hlavních praktických doporučení zní: nebuďme jako oni. Proti lži nepoužívejme lež nebo „lest a propagandistický klam“ – tedy přesný opak toho, co tvrdí Václav Hořejší.
Autor je uznávanou kapacitou ve svém oboru a zcela jistě se ve své profesi řídí zásadami vědecké práce. Dokud si neuvědomí, že obdobné zásady existují i pro analýzu, výklad a porozumění v oboru mezinárodních vztahů a bezpečnosti, zůstanou jeho názorové výlety do těchto oborů příkladem neznalosti a diletantství.
