Zmínil jsem Kampu, takže vše je asi jasné. Kdo bydlí v Praze 1 a touží po spočinutí mimo kulisy velkoměsta, jde právě tam – nebo na nepříliš vzdálené ostrovy: Střelecký či Slovanský. A zde „poutník městský“, notně zaprášený a horkem znavený, obvykle nalézá útočiště v těchto hájemstvích...
No, pokusil jsem se o nápodobu básníků vezdejších dní, ale teď zase pěkně prozaicky, „po starostensku“. Kdo se chce přesto v Praze 1 přesto vykoupat, nechť zamíří do Tyršova domu. Ne, nenajde tam písčitou pláž; místo ní na něj čeká malý bazén, který se však nachází v budově veskrze historické, tudíž fortelné a vůči teplotním výkyvům odolné.
Naštěstí, hned kousek, u sousedů – tedy v Praze 4 a 7 – se nacházejí koupaliště, která mohou uspokojit veškeré touhy po vykoupání se pod širým nebem, Jako starosta Prahy 1 se k tomuto faktu mohu postavit dvojím způsobem: buď budu zlobně mručet, že nic takového nemáme v naší městské části, nebo naopak vyjádřím vděk nad tím, jak blízko to mají obyvatelé centra metropole za vysněným koupáním a sluníčkem v jednom.
Samozřejmě, že platí to druhé. Kdyby Praha 1 měla nějaké možnosti, jak zřídit veřejná koupaliště na svém území, pochopitelně bych učinil vše možné, aby lidé z naší městské části tuto kratochvíli také měli k dispozici. Doby, kdy se dalo v masovém měřítku koupat poblíž Národního divadla, jsou však již dávno minulostí. Proto Praho 4 a 7, velký dík!
V souvislosti s pobytem u vody, respektive přímo na ní, si na závěr tohoto textu dovolím jednu připomínku, která naopak činí Prahu 1 z „vodního hlediska“ jedinečnou: půjčovny loděk a šlapadel v naší městské části patří k lákadlům z ranku těch největších, takže když už nemůžeme volně plavat pod širým nebem, můžeme se pod ním alespoň dosyta plavit. Pod mosty, v jedinečných kulisách historického centra. To není zase tak málo, co myslíte?