Děti netrpělivě čekaly na Mikuláše a čerty. Těch tenkráte bylo mnohem víc než dnes, a povídalo se, že nejhorší z nich je němčický čert, který byl údajně kulhavý. Týden před pátým prosincem je měl přivést největší hospodář z obce v „lejtě“ a zavřít ve stodole, kde čekali, až přijde jejich čas.
Pamatuji si, jak jsme se dané stodole vyhýbali ještě dlouho po čertech. Nejednou se stalo, že neposlušného kluka odvlekli čerti v řetězech, takže z nich šel opravdu strach. Dokonce někdy v čertovském houfu bývala také postava maskovaná jako kostlivec. Směsice strachu a očekávání většinou skončila v bezpečném kruhu rodiny. Obdarováni drobnými dárky jsme rychle zapomněli na čertovský výprask. Pokud se čerti nedostavili, našli jsme dárky za oknem, přesně tak jak to dělal podle legendy biskup Mikuláš. Podle vyprávění mé maminky kdysi chodila po vesnici i Lucka, která trestala líné přadleny.
Dnes zažíváme úpadek tohoto zvyku, tím, že děti musí absolvovat nadílku ve školce, doma a ještě kdo ví kde. Již od října je provází nejen čertovská, ale už i vánoční výzdoba v obchodech a venku v ulicích. Můžeme tak být svědky mnoha úsměvných historek, vypozorovaných v supermarketech. Tak například chlapeček asi čtyřletý dlouho pozoruje čokoládovou figurku čerta, potom ji uchopí za hlavu, zmáčkne a figurce pošeptá: „Já tě zabiju“.
V ten tolik dětmi očekávaný den potkáváme zástupce dobra i zla zmožené alkoholem a při dunění zábavní pyrotechniky definitivně mizí poezie tohoto českého zvyku. Při svátku Sv. Mikuláše a blížících se Vánoc dochází k vzájemnému obdarování, to je hezké. Nemělo by ale přesáhnout jistou míru skromnosti a pokory. Protože kapacita radosti, neboli schopnosti radovat se, tkví v člověku, nikoli ve věcech.
PETR CIGLBAUER, starosta Mydlovar, nestraník za KDU- ČSL, starostou je od roku 1990.
