V Česku opět přibylo přes 10 tisíc nakažených za den. Nemocnice jsou na hraně svých kapacit |
A právě nyní se česká exekutiva, zmítaná politikařením na všech myslitelných stranách, rozhodla, že přistoupí na rozvolňování protiepidemických opatření. Je to stejné, jako kdybychom nemocnému v těžkém stavu v náhlém a naprosto iracionálním hnutí mysli začali předepisovat méně intenzivní léčbu. Jak si asi myslíte, že to může dopadnout?
V České republice se šíří britská, tedy více nakažlivá mutace koronaviru. Víme to už dva měsíce a některé okresy to nyní pociťují na vlastní kůži tím, že jejich nemocnice nejsou schopny příval covidních pacientů zvládnout. Situace je zralá na kompletní, celonárodní lockdown, který tolikrát citovaný Izrael dělal v mnohem méně naléhavých situacích.
Namísto toho sledujeme tahanice kolem nouzového stavu, jako kdyby nějaký stav, ať už ho nazýváme jakkoliv, testoval, očkoval nebo léčil. Politici si vymýšlí iracionální bojůvky a svými pseudoproblémy plní média. Přitom, slovy klasika, „svět je jinde“.
Naše reálné problémy
Viděno očima lékaře, máme dva hlavní problémy. Ten první, větší a zřejmě i hůře ovlivnitelný, je fakt, že politická reprezentace naší země si zřejmě stále neuvědomuje, že kvůli její nekompetenci umírají lidé. Za loňský rok činila nadúmrtnost patnáct procent, tedy sedmnáct tisíc lidí, což představuje jedno okresní město. Není to málo. Nikdo z našich sousedů takhle neúspěšný nebyl a dokonce i Italové nebo Švédové, považovaní v polovině roku za velké poražené, dosáhli lepších celoročních výsledků. Samozřejmě, můžeme se srovnávat se zeměmi, jako je Británie, Rusko nebo Spojené státy, anebo se dokonce podívat do Jižní Ameriky, kde došlo k ještě katastrofálnějšímu přírůstku zemřelých, avšak jmenované velmoci své chyby už neopakují a zařídily si dodávky vakcín v takovém množství, že nyní už své obyvatelstvo masivně očkují. To se u nás neděje.
Přesto se stále tváříme, že protiepidemickou strategii určují nějací experti, které vláda poslouchá. Pokud je tomu tak, pak by bylo zajímavé vědět, kteří experti zvedli ruku pro zářijovou, neadekvátně pomalou reakci při vzniku druhé vlny a kdo prosadil předvánoční volný režim. Za těmito „experty“ jdou tisíce promarněných životů.
Zcela identicky se chováme nyní. Německo se na základě dat, která my sami zveřejňujeme, snaží o maximální možnou izolaci od naší země, a naši politici přichází s populismem zvaným rozvolňování. Nevím, kdo se pod tato opatření podepíše a kdo snad v nejméně vhodnou dobu za poslední čtyři měsíce chce otevřít obchody, když současně, slovy ministra zdravotnictví, „opatření už nefungují“. Ale ona fungují, jenže jsou nedostatečná a nedodržují se. A na prahu našeho pomyslného domu stojí britská mutace, jež má potenciál převládnout zde v řádu týdnů!
Druhým problémem naší země je očkování. Výmluvy o nedostatku vakcín měly opodstatnění do té doby, než tady týden téměř netknutě ležely desetitisíce dávek a vláda následně tvrdila, že jde o selhání firmy, jež je má distribuovat. My potřebujeme očkovat aspoň dva miliony lidí měsíčně a přitom nedokážeme využívat ani desítky tisíc vakcín týdně.
S tím se pojí nulová kampaň na podporu vakcinace a absence zpravodajství vysvětlující katastrofální počty našich zemřelých. Za každým tím člověkem se skrývá nějaký konkrétní osud a většina z nich mohla žít další roky.
Nebývalá zodpovědnost
Současní politici mají zodpovědnost, jakou nikdo z jejich předchůdců v posledních třiceti letech neměl. Od září s ní zachází se značnou nekompetencí a se snahou vyhovět všem. Výsledkem je, že nevyhoví nikomu a v roce 2021 budeme mít nadúmrtnost ještě vyšší než v tom předešlém. A to přitom žijeme ve světě, v němž je k dispozici několik účinných vakcín, jež by nás mohly ochránit.
Myslím proto, že politici by měli být posledními v pořadí, kteří je dostanou. Uvědomuji si, že to zní naivně, ale mělo by to být opatření symbolického rázu. Dokud tady nebude proočkováno sedmdesát procent populace, nechť ti, kteří nesou přímou odpovědnost za současný neutěšený stav, očkováni nejsou.
