To je ale problém stran. Jak se má na tento kabinet dívat hypotetický občan (který se zajímá o politiku, ale ne o politické strany)?
Úspěšné reformní vlády, třeba ty slovenské Dzurindovy, se mohly vykázat několika reformními lídry, dlouhodobě jasně identifikovanými se svým polem působnosti.
Čtěte také: |
V naší vládě mají největší reformní drajv jen dva politici, kteří se taky nejvíce nesnášejí -premiér a ministr financí. Většinu ostatních ministrů lze zařadit do dvou kategorií.
Zatímco malé strany, zaskočené nečekanou štědrostí kořisti, horko těžko lovily adepty (ministra kultury třeba našli na mistrovství v inline hokeji), politici ODS se překvapeně ocitali v úplně jiných resortech, než na které se dosud připravovali. Zbytek je ABL.
Koalice vlastně věrně odráží výsledek voleb - složila ji jedna strana probírající se z kolapsu a dvě velké neznámé. Tvůrci vlády by měli z této hrubé matérie vytvořit nějaký kompaktní tým, ale nic takového se nestalo. Přidaná hodnota je nulová, potenciál pro nepříjemná překvapení veliký.
