Pouze poukazuji na kontrast mezi tehdejší kreativitou (byť zločineckou) a tupostí dneška.
Těžkopádnost, s níž šéf diplomacie nynějšího Ruska a ještě více ruský zástupce v OSN obhajují na mezinárodní scéně neobhajitelné, není překvapivá, neboť plně ladí se vším, co pochází ze současného „ruského světa“ (a to bych si – kdyby panovaly jiné časy – s potěšením přisadil i menší porci body-shamingu přinejmenším u druhého z výše jmenovaných).
Z historického hlediska je však přece jen dosti zarážející, neboť přinejmenším v dějinách 20. století ruská diplomacie uměla překvapit.
