Experti nám rozumně radí opatrnost, důkladná hesla máme měnit pravidelně. Jenže k chaosu v hlavě postačí dva piny k telefonům a dva k bankovním kartám. Přidají-li se hesla k počítačům a mailům (pracovní, soukromý, rodinný...), případně hesla do předplacených služeb či diskusních fór, je málokdo z téhle Kimovy hry nadšen. Jedni rezignují a mají jediné univerzální heslo, jiní si podobně hazardérsky hesla sepíšou na jediné místo. Další variantou je pokaždé testovat svou sadu hesel a nakonec se úspěšně k žádanému probojovat.
V dnešní situaci je nepředstavitelné, že ještě před patnácti lety měli v jednom oddělení Lidových novin všichni redaktoři společné heslo a bylo lhostejné, kdo na jakou identitu byl přihlášen. Nikomu to nepřekáželo, síť byla pouze vnitroredakční. Technologie v tomto případě jde proti našemu pohodlí.
