V Semilech odvolali ředitele waldorfské školy, který umožnil chodit do tříd netestovaným dětem |
Celé je to vlastně banální příhoda, ředitel, který neměl podporu ani učitelského sboru, ani radnice, ani většiny rodičů, si usmyslel, že jedině on je kvalifikovaný k výkladu zákonů a podle svého náhledu (opatření vlády jsou prý protiústavní) umožnil netestovaným žákům uplatnit jejich právo na školní docházku.
  |
Viděno z druhé strany, dvě třetiny dětí vystavil nepřiměřenému riziku nákazy, protože do školy pouštěl netestované děti, čímž vlastně z testování udělal něco zhola zbytečného. Pan ředitel se asi bude do smrti marně soudit za „právo“ používat ke svým právním výkladům žáky jako své rukojmí.
Pro část společnosti je tenhle autistický postoj pana ředitele hrdinstvím. Nabalila se na něj hromada podivných existencí od proticovidových aktivistů po politické marginály, pro tyhle lidi je každý, kdo je proti vládě hrdinou, ostatně petici na jeho obranu podepsalo už deset tisíc lidí (na internetu).
Na podporu ředitele waldorfské školy v Semilech demonstrovaly stovky lidí. Nevyžadoval po dětech roušky ani testy |
Z lokální lapálie vyrobily událost sociální sítě a média, pan ředitel je podobným „hrdinou“ jako hostinští, kteří otevřeli své nálevny zákazům navzdory. Za hospodské se žádný soud nepostavil. Za pana ředitele by se nepostavila ani desetina dnešních podporovatelů, kdyby z toho vyplývala nějaká hmotná odpovědnost, například kdyby se museli skládat na třímilionovou pokutu anebo léčebné náklady pro nakažené žáky či učitele.
Nehledě k dalším náhradám škod, například se dá uvažovat o znehodnocených testech, když pan ředitel svým rozhodnutím pustil do tříd testované s netestovanými. Právník by určitě vymyslel další stovky možností, jak panu řediteli a jeho podporovatelům znepříjemnit život.
A to je podstata sporu – konfrontace. Pan ředitel není apoštolem práva ani svobody, je propagátorem konfrontace, při které používá školu jako svůj osobní nástroj.
